Jak se zbavit strachu a začít cestovat

Děsit cestovatele na základě domněnek či zavádějících informací je nový národní folklór. Zjistěte skutečnou rizikovost své destinace, aktivně předcházejte potížím a nenechte se zviklat.

Ať už úmyslně či nevědomky mají Češi, čeští rodiče a přátele občas tendenci odrazovat své blízké od cestování. Nastínit představu nejčernějších možných scénářů jejich zahraniční cesty, zřejmě patří k národnímu folkloru jako určitá nová forma černého humoru.

Tyto představy však mají mnohdy značně zkreslenou vypovídací hodnotu o skutečném světě. Mnohdy se jedná zastaralé informace či pouhé předsudky podložené neúplnými či z kontextu vyňatými informacemi, jindy jsou to zase spíš domněnky, než realita.

Trochu nevědomky tím cestovatelům a vlastně asi i všem, kteří chtějí zkusit něco nového, mohou jejich nejbližší paralyzovat myšlení a odhodlání.

Typické předsudky

Je asi přirozené přát svým blízkým to nejlepší, jen se to občas trochu zvrhává a z dobře míněných varování se stávají někdy až výhružky. Třeba, že Vás někdo okrade, znásilní či zabije a pokud nic z toho tak se alespoň nakazíte nějakou exotikou nemocí. Pochopitelně určité riziko smrti či zranění tu vždycky je a je proto třeba individuálně dbát nejvyšší opatrnosti. To ostatně platí všude, tedy i v Čechách.

Předsudkům však nezáleží na tom, do jak bezpečné destinace jedete. I takové Slovensko, Británie či Nový Zéland už jsou v očích některých českých rodičů a prarodičů pomalu divoké země s nepřátelským obyvatelstvem.

Není to tak dávno, kdy babička mé kamarádky prohlásila právě o Novém Zélandu, že tam lidé ani elektřinu a žijí tam v chatrčích.

Inu lze jen dodat, že třeba o takové chatrči farmářské rodiny, se kterou jsem mohl chvíli pobýt, bychom si my panelákoví lidé mohli nechat jen zdát. A když se tam nudí, mohou na své domy koukat třeba i ze vzduchu.

S trochou nadsázky lze prohlásit, že tato destinace skrývá i jiná závažná nebezpečenství, mezi které lze zařadit potrkání ovcí či kopnutí od krávy.

A to jsme zatím stále ještě v takzvaném „prvním světě“. Čeho se pak mají dočkat takoví nebožáci z druhého či dokonce třetího světa.

Rizikovost zemí

Pro rozpoznání, zda je Vámi zvolená destinace bezpečná, je dobré se o ní dozvědět co nejvíc. Učiněný dar při získávání informací pro cesty do zahraničí představuje server našeho Ministerstva zahraničních věcí (MZV). Snad pro každou destinaci lze na portálu ministerstva (zde) najít doporučení ohledně bezpečnostní situace, zdravotních, vízových nebo celních otázek a mnohé další informace.

Navíc MZV poskytuje i aktuální informační servis v případě rizikových událostí v dané zemi. Jako základní vodítko lze také použít mapu rizikovosti zemí (v odkazu zde). Mapa pomáhá firmám a organizacím před začátkem jejich působení v zemi zhodnotit zdravotní a bezpečnostní rizika dané lokality.

Ochranná ruka Ministerstva zahraničí

Pro cestovatele a klid mysli jejich nejbližších provozuje MZV také portál dobrovolné registrace českých občanů při pobytu v zahraničí – DROZD.

 „Poskytnuté informace slouží Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinně organizovat pomoc v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. Systém umožňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS všem zaregistrovaným osobám, které se v daném cizím státě nacházejí, a tím jim poskytovat důležité informace nebo je včas varovat před hrozícím nebezpečím“, uvedlo k účelu systému DROZD Ministerstvo zahraničních věcí (zde).

Prevence

Jako lidé však také máme od přírody záchovný mechanismus ve formě smyslů a pocitů. Každý si na sebe zkrátka musí dávat pozor a prostě nelézt tam, kde už to od pocitu i od pohledu nevypadá bezpečně. Stejně tak se vyhýbat individuím i skupinkám podle stejného varovného mechanismu.

Pokud si zvolíte rozumnou destinaci, tak se riziko v drtivé většině případů omezí na možnost okradení (což se člověku koneckonců může také stát u nás).

Nedávat všechna vejce do jednoho košíku tak na cestách platí dvojnásob. Za užitečné považuji rozdělení dokladů, platebních karet a hotovosti do několika míst v batohu či jiných propriet a to nejlépe do těch nejhůře dostupných částí.

Cestovatel také nic nezkazí, když bude mít při spaní na hostelech nebo venku v méně důvěryhodných lokalitách důležité věci u sebe. Věci rozmístěné na hůře dostupných místech, třeba v nějakém vaku přikrytém mikinou pod Vaší hlavou, se kradou hůř, než z otevřeného batohu vedle Vás.

Jako prevenci krádeží lze obecně doporučit pokoru a opatrnost. Nedávat zbytečně na odiv „bohatství“ ať ve formě drahé elektroniky, oblečení nebo dalšího.

Jak to nedělat

Příklad jak to nedělat mi poskytl kolega cestovatel z Austrálie. S úžasem jsem poslouchal jeho vyprávění o příhodě, jak se na diskotéce v Mexiku opil a v návalu radosti ho napadl geniální nápad házet do vzduchu dolarové bankovky. Líbilo se mu, jak se po nich lidé vrhají a sbírají je.

To však mělo za následek, že při odchodu z diskotéky nastoupil v dobré víře do taxíku, načež ho v něm odvezli za město, zbouchali a okradli. Při našem rozhovoru sám uznal, že to nejspíš nebyl zas tak dobrý nápad.

Cestování lze jen těžko odolat

Ten pocit předcestovní nejistoty a nervozity zná snad každý, kdo někdy poprvé jel do neznámé země. Ta opojná kombinace nadšení, vzrušení, strachu a nejistoty. Radosti i obav z neznámého s otázkou na jazyku „Co mě tam asi čeká a jaké to tam bude?“, se zkrátka těžko odolává.

Nejlepší radou pro bezpečné cestování tak snad je spolehnout se na vlastní úsudek a věřit v to dobré, co Vás cestou potká. Možná to nebude zadarmo ani snadné, ale cestovatelské srdce zkrátka nejde ani utišit ani zastrašit.

Neuposlechnutí jeho radám pak nejspíš jen povede ke zbytečné frustraci a zklamání. Myslím, že přišel čas, abychom se místo zbytečného malování nejčernějších scénářů na zeď a do myslí budoucích i stávajících cestovatelů, spíš měli naučit je podporovat a věřit v to nejlepší pro naše blízké i všechny ostatní.

Pozitivní příklady a jak začít

Spoustou pozitivních příkladů, které se mi na cestách přihodily, se můžete inspirovat například u pěší cesty z Čech do španělského Santiága de Compostela (v odkazu zde).

Inspirace jak začít cestovat a že to ani nemusí být drahé, pak najdete třeba v článku: Jak na cestování s minimem peněz (zde), nebo v článku: Working holiday neboli pracovní prázdniny (zde).