Jak na dlouhodobé cestování s minimem peněz?

Kdo nepotřebuje cestovat all-inclusive, může pobýt v zahraničí dlouho s minimálními náklady. Dozvíte se jak spát pod střechou a zažít přitom autentickou místní kulturu. Je to ale pro dobrodružnější povahy, kterým nevadí trochu nejistoty.

Je třeba spousta míst kde mají rádi bezplatné pracovníky, tedy dobrovolníky. Začněme tedy zde.

1) Dobrovolnictví

Základní výhodu dobrovolnictví lze shrnout v hesle „Práce výměnou za jídlo a ubytování“. Obvyklá pracovní doba dobrovolníka činí 4-5 hodin za den, pět dní v týdnu. Případné další podmínky hostitelé obvykle zveřejňují předem.

WOOFING

Mou nejoblíbenější dobrovolnickou možností je Woofing. Jde obvykle o výpomoc na eko-farmách, což mnohdy zahrnuje i všemožné tvořivé spolky či jednotlivce. Osobně jsem takto vyzkoušel včelaření, výrobu ovocných vín či nábytku.

Z mé zkušenosti se k Woofingu uchylují spíš lidé, kteří mají rádi venkov a to jak hostitelé, tak woofeři. Každá země má samostatnou Woof organizaci, které je třeba uhradit registrační příspěvek ve výši kolem 20 USD, abyste získali přístup ke kontaktům na hostitele.

WORKAWAY

Další možností je třeba Workaway. Nabyl jsem dojmu, že workaway je spíše pro městské uživatele. Lze tu tedy sehnat převahu poptávek na výpomoc v nejrůznějších světových hostelech, turistických kancelářích, festivalech či různé výměnné programy či pomoci v domácnostech. Cena jednotné registrace s platností po celém světě činí 32 eur.

Neziskové organizace

Mám osobní zkušenosti s organizací Service Civil International (SCI), která pořádá rozsáhlé množství projektů pro veřejné a společenské blaho. Od krátkodobých, které mohou trvat třeba jen víkend, přes Workcampy, které obvykle trvají cca 3-4 týdny, až po dlouhodobé projekty s délkou trvání v řádu měsíců až třeba po rok.

SCI má v České republice několik partnerských neziskových organizací, které pomáhají dobrovolníky před výjezdem zaškolit, připravit je na to co je čeká a vyřídit k tomu nezbytnou administrativu.

Osobní zkušenost mám třeba právě s organizací Tamjdem o.s., přes kterou jsem absolvoval dva výjezdy na zahraniční workcamp a jeden dobrovolný pracovní víkend v Čechách. Pokaždé to byla velká legrace.

Hledání na místě

I pokud již někde jste, tak lze nalézt možnosti vypomáhat za stravu a ubytování. Zažil jsem to ve Skotsku a ve Španělsku, kde jsem pomáhal v hostelech.

Zjistil jsem přitom, že ve Španělsku mají dobrovolníky opravdu rádi. Možná až natolik moc, že je rádi nechají pracovat i za sebe. Doporučuji proto zrovna v této zemi si na to dát pozor. Třeba v Británii a na Novém Zélandu to však fungovalo bezchybně a byla to legrace.

2) Přespání u někoho doma

Všichni už dnes známe službu AirBnB, při které si lidé mohou pronajmout volný pokoj u někoho doma. Je to dobrá volba, když chcete být sami a máte na cestování dostatek peněz nebo jste v krizové situaci a nutně potřebujete něco sehnat. Cestovatelé s omezeným rozpočtem se však musejí poohlížet jinde. Dobrou alternativou jsou v takovém případě bezplatné komunitní služby.

Couchsurfing

Couchsurfing jsem vyzkoušel na Novém Zélandu a celkem se to osvědčilo. I když to mělo být spíš krátkodobé, zůstal jsem na dvou různých místech při práci skoro měsíc a domluvil se tam na drobném nájmu.

Je však třeba podotknout, že ve velkých městech coachsurfing pro přetlak zájemců moc nefunguje. Zkoušel jsem to v Edinburgu, Glasgow, Dublinu i Seville, Granadě a Malaze a bohužel bezúspěchu. Tato a další evropská centra jsou pod silným náporem turistů, kteří také usilovně hledají, jak by ušetřili. V těchto případech mě proto pokaždé zachránilo právě AirBnB, které je ve městech hojně zastoupeno a obvykle i se svižnou reakční dobou (tedy v mém případě na poslední chvíli).

Poslední dobou se coachsurfing navíc snaží komercializovat své působení. Určitý trik jsem shledal ve snaze o ověření uživatele nevratnou platbou, ačkoli samotná služba je bezplatná.

Narazil jsem také na některá místa, kde hostitelé umožňují přespat i desítkám lidí zároveň a chodí s nimi na různé párty po městech. Z referencí jsem pak nabyl dojmu, že snazší hledání mají dívky. S určitostí to však tvrdit nemohu, a jelikož stejně nejsem párty typ, musel jsem hledat jiné možností.

Trustroots

Díky neúspěchům s couchsurfingem mi proto kdesi na hostelu poradili Trustroots. Je to alternativa couachsurfingu, která si však klade za cíl čistý společenský přínos. Hrdě se pak hlásí k tomu, že provozovatelé tuto službu nebudou komercionalizovat. Zatím se mi tuto službu však nepodařilo osobě vyzkoušet. Nemohu zde proto poskytnout vlastní zkušenost.

3) Housesitting

Housesitting je v překladu něco jako opatrování nebo hlídání domů. Cílem služby je spojit majitele domů, kteří odjíždějí na dovolenou s lidmi, kteří jim po dobu nepřítomnosti třeba zalijí květiny nebo se postarají o domácí zvířata.

Možnosti jak takový housesitting najít jsou v podstatě dvě:

A) Trustedhousesitters.com
Fungují déle a mají podstatně víc aktivních majitelů domů, kteří potřebují hlídače. Registrace stojí 119 USD na rok.

B) Nomador.com
Je novější služba s menším počtem míst ke hlídání. Cena předplatného na rok činí 65 USD a navíc jsem při své registraci dostal 3 pokusy pro kontakt majitelů domů.

Housesitting je učiněný dar pro dlouhodobější cestovatele nebo na prodlouženou dovolenou. Můžete si po cestách odpočinout na jednom místě, důkladně se seznámit s místem a mít přitom veškerý komfort domova.

Když si navíc kteroukoli z částek za registraci vydělíte třeba 20 nebo více dny, které byste na jednom místě strávili, tak zjistíte, že ta částka vlastně vůbec nebolí. Při dovolené, kterou strávíte v hotelu, hostelu nebo třeba přes AirBnB dáte stejnou částku za několik málo strávených nocí. A budete-li mít navíc štěstí, dostanete k domu na hlídání třeba i auto. Jak vypadala moje první housittingová zkušenost si přečtěte (zde).

Samotné hlídání proběhlo naprosto skvěle, jen jsem pak neměl v té Andalusii zůstávat jako pracující dobrovolník. Asi bych se vyhnul lecjakým zklamáním.

Spaní venku nebo campervan

Nenákladnou variantou je samozřejmě vždycky spaní venku, které však nemusí být pro každého. Zajímavým způsobem také cestují moji přátelé Michal Vorlíček a Markéta Adámková, kteří si přestavěli starou dodávku na obytný vůz a teď s ním jezdí po Evropě. Zde jsou však již nutné určité počáteční kapitálové výdaje.

Další nápady?

Máte-li další tipy a triky, které se Vám při cestování osvědčili, neváhejte je sdílet na facebookové stránce blogu (zde). Mile rád se také poučím.