Jak se zbavit věcí, které zabírají prostor v hlavě i bytě. Jak přitom stanovit ambiciózní cíl, kterého lze dosáhnout a přitom získat kuráž. Co jsem vytřídil a pro co hledám majitele?
Už několik posledních let se zbavuji věcí a zejména letité historie v podobě školních sešitů a jiných pamětihodností. Nanosil jsem do tříděných popelnic už tolik materiálu, že se stále divím, odkud se stále bere. Pokaždé mám radost nad tím, jak toho ubylo, ale stále je kam jít. Podívejme se spolu dnes na téma jak se zbavit věcí.
Jak v hlavě, tak v prostoru
Přišlo období očisty a s ním i čas zbavit se minulosti a nepotřebných, přebytečných a vypůjčených věcí. Člověk má z nějakého důvodu potřebu schraňovat věci, které nepotřebuje, pro situace, jež obvykle ani nenastanou.
Vnější prostor pak odráží úroveň pořádku, kterou má člověk v hlavě. Věcmi zanesený byt či životní prostor značí stejně zanesenou mysl. Staré věci v sobě totiž ukrývají kousky našeho starého Já. My se ale neustále vyvíjíme a každých několik let máme možnost se posunout výrazně dopředu.
Lpění na minulosti nás tudíž zdržuje v našem osobním růstu. Ne nadarmo se i na konci Svatojakubské cesty, když člověk dojde k moři u majáku Fisterra, má rituálně spálit staré oblečení (více zde), aby uvolnil místo pro své nové Já.
Je dobrou zprávou, že jde o obousměrný proces. Jakmile se začne uvolňovat mysl, začne si člověk automaticky čistit i své vnější prostředí a obráceně. Jedno bez druhého možná ani není možné. Je dobré vědět, že začne-li člověk s jedním, druhé bude následovat. Je však třeba zůstat otevřený a nebránit se změnám a novinkám, které s tím přijdou a vytvoří nám nové příležitosti pro další změny.
Malými krůčky k velkým cílům
K tomuto očistnému kroku dospívám pravidelně už posledních několik let. Přesto jsem s mnoha věcmi dlouho váhal. Zejména rozprodej starých a nepotřebných věcí, u kterých jsem stále viděl nějakou finanční hodnotu dost vázl. Nejspíš proto, že jsem věděl, jak velký úkol mě čeká.
Vyhazovat je snadné a stačí se pro to rozhodnout. Rozprodej věcí ale vyžaduje podstatně víc času a energie. Už ale vím, jak v takových situacích postupovat. Cesta do Santiaga de Compostela (zde) mě naučila, že velkých cílů lze dosáhnout pouze řadou malých kroků.
Nejdůležitějším krokem k dosažení cíle je začít. Kdo překoná tuto úvodní fázi a opravdu se odhodlá začít podnikat první malé krůčky, je na nejlepší cestě k úspěchu.
Neméně důležitým prvkem je však také neustat, vytrvat a každý den posunout onu hranici zas o kousek dál. Každý malý zvládnutý krok navíc dodává kuráž a ujišťuje člověka, že to zvládne.
Ambiciózní, ale dosažitelné cíle
Dal jsem si ambiciózní cíl minimalizovat veškeré své věci tak, aby se vešly tak do 10 krabic od banánů. Pochopitelně, snowboard se do krabice nevejde, ale nechám se překvapit, možná na podzim také půjde.
Člověk si ale musí dávat hlavně dosažitelné cíle. Počítám proto s tím, že se smrsknu do 15 – 20 krabic a až to zvládnu, tak budu snižovat na oněch 10 a méně. I časový horizont mám spíš volný, ale chtěl bych to zvládnout do podzimu.
Proč je méně více
Dospěl jsem k závěru, že jedním z důvodů, které mě a nejspíš nejen mě, v životě brzdí jsou materiální věci. Stačí se zamyslet, co byste všechno mohli dělat nebo kde byste dnes byli, kdyby Vás všechny ty věci nedržely zpátky a nemuseli jste se o ně starat a neustále na ně myslet. Do těchto brzd lze zahrnout i auta či domy a jiné věci, na které jsme si tak zvykli. Naštěstí auto ani dům nemám, tak mě tyto věci nemusí trápit.
Ostatně, je schraňování věcí něčím víc, než jen zvykem je mít? Umíme si vůbec život bez nich představit? Určitě se člověku vybaví myšlenka: „co bych bez toho dělal, lze bez nich vůbec žít“? To jsou ale jen některé otázky, jejichž odpověď musí každý najít sám.
U mě však již nyní nastal ten správný čas (zde) jít dál a zbavit se těchto brzd a „okovů“, které člověku brání jen tak být.
Zrno od plev
Za sebe jsem již oddělil zrno od plev, tedy bezcenné pozůstatky minulosti od věcí, které ještě mohou mít hodnotu a lze je prodat. První skupinu, kam patří zejména pozůstatky z dob studií od učebnic, přes nejrůznější staré sešity, indexy a nedůležitá lejstra, jsem nemilosrdně skartoval a vyházel.
A věřte mi, bylo toho hodně. Jen co bylo těch starých učebnic a sešitů, o kterých jsem si říkal, že se ještě mohou hodit, které jsem tu roky nadarmo. Dospěl jsem ale k jednoznačnému závěru, že mě už k ničemu nebudou. A protože jsou zejména ty učebnice stále „hodnotné“ tak jsem je vystavil na chodbě v domě, kde bydlím. A překvapivě rychle se jich valná část k mé radosti rozebrala.
Hledám nové majitele a vracím půjčené
Velmi ztěžka se mi vzdávalo zánovních knížek, ale i ty letos musí jít. Stejně tak staré oblečení z mé éry breakdance a hiphopu. Tyto kusy oblečení stále mají určitou cenu, proto jsem doposud váhal se jich zbavit. Přišel ale čas všem těmto věcem sehnat nového majitele, který je bude používat a bude se o ně starat.
Vytřídil jsem také mnoho věcí, které ani nejsou moje. Odněkud jsem je natahal nebo si je napůjčoval a už tu zůstaly. Pomalu je proto směřuji k jejich majitelům.
Hledá se majitel pro…
Nyní tak postupně doplňuji věci, které ještě mohou někomu sloužit nebo jiné „hodnotné“ věci k prodeji na aukro. Stanovit jejich cenu jsem se pokusil podle srovnání oněch věcí v podobného stavu se stejným nebo podobným zbožím nabízeným na internetu. V některých případech jsem cenu možná navýšil o nějakou citovou hodnotu. Jsem proto zvědav, jak to půjde na odbyt.
Podívejte se nyní na Aukro na prodejce Saturneon (zde), jaké věci nyní musí jít, a kterým bych rád našel nového majitele. Bude-li se Vám něco z nabídky líbit, ale nebude-li souhlasit s cenou, neváhejte a napište mi na facebook (zde) svou nabídku. Dobrý obchod je totiž vždycky o domluvě.
Kam dál?
Mohlo by Vás zajímat, že před samotným úklidem v hlavě i vnějším okolí je možné pro začátek vyzkoušet digitální detox (zde). Případně si přečtěte článek na téma jak to všechno stihnout a vymanit se z pocitu, že člověk stále něco nestíhá a je proto V zajetí času (zde).
