Španělsko

Poslední výlet na Gibraltar. S rozeřvanými indickými důchodci jsem dorazil do Malagy. Neohlášený návrat způsobil příjemná překvapení. Připravuji cestopisné povídání.

Andaluské Velikonoce jsou spektakulární, realistická a dramatická oslava smrti a umírání. Celý týden procházely městem průvody s atmosférou, která by konvertovala i žida. „Tančící“ sochy nesené desítkami lidí, tvoří tak fantastickou podívanou, od které snad ani nelze odtrhnout zrak.

Při pobytu v Malaze jsem si sehnal ubytování v městečku San Roque nedaleko Gibraltaru. Prohlédl si pokoj s výhledem na Afriku a měl jsem jasno. Druhý den už jsem byl na „Skále“. Začal jsem hledat práci a zjistil, že to na Gibraltaru nebude snadné. Začala celotýdenní Velikonoční fiesta.

Při dvoudenní dešťové panice doházelo k mentálním zkratům jako opakovaný úlet s plachtou, pokus o čtyřkolkovou sebevraždu či apel na opravu drátů pod proudem. Když přestalo pršet všude plavaly hovna. Krátkozraká snaha o maximalizaci užitku způsobila zbytečnou frustraci, jež vyústila v mém okamžitém odjezdu.

Přes drobné podivnosti, hloupé vtipy a nemluvení o odtržení Katalánska, nabrala dobrovolná výpomoc otrocký spád s rostoucími požadavky. Půlnoční večeře skončila prudkou hádkou o předpokladech dobrovolnictví, při které skončil jeden kapitalistický sen.

Ochutnal jsem migas. Vymetl všechny bary v obci a seznámil se s důchodci. Ujal se mě El Talento. Prošel jsem hory a naučil se hledat chřest a bylinky. Poznávám neotřelou místní mentalitu. Housesitting skončil, co dál?

Na nádraží v Granadě jsem mrznul s bezdomovci. Bezplatně jsem navštívil palác Alhambra a na poslední chvíli sehnal ubytování. Pohádal jsem se s autobusákem, projel krtkoměstečko a udělal si „hororovou“ procházku v horách. Dorazil jsem do mikro-obce La Palmera, kde budu hlídat dům.

Kvůli stanu jsem vyrazil se zpožděním. Dorazil na hranice a přenocoval venku. S důchodci jsem přeplul do Španělska a týž den dorazil do Seville. Prohlédl si centrum a v hostelu se před deštěm skryl při čekání na noční autobus do Granady.

Stopem na Camimo Portugues. Kempování nad zátokou. Špatné značení cesty. Pomeranče přímo ze stromu. Přešel jsem Galícii a za deště překonal hranici do Portugalska.

Můj pobyt na konci světa je u konce. Za měsíc se tu přihodilo množství zvratů a podivných událostí. První týden jsem měl docela radost, že jsem se tu tak snadno uchytil. Radost však začala brzy ustupovat, jelikož jsem si začal uvědomovat, že tady něco nesedí. Vše jsem ale zdárně přežil a na závěr mě čekalo představení.