Strávili jsme první noc v bouřícím ústí kanálu ve Fiumicinu. Zvládli celonoční přeplavbu a relaxovali na Pontickém souostroví. Navštívil jsem ostrovy Palmarola a Ponza a setkal se ponorkovou nemocí. Vyrážíme na ostrov Ischia.
Ve Fuimicinu jsme nabrali posledního člena posádky – Kláru. Kanál vedoucí kolem zimního kotviště na Isola Santa (psal jsem zde) právě zde ústí do moře. K večeru jsme měli štěstí a zdvihnul se právě opravovaný padací most, takže jsme spolu s několika dalšími plachetnicemi propluli do rozbouřeného ústí kanálu.
Přes určitou počáteční nevolnost a nejistotu jsem tak nějak usnul. Jedno kotevní lano se však následkem prudkého vlnobití přes noc přetrhlo a tak prvním důležitým zákrokem bylo opětovné ukotvení lodi na stabilní místo.
Měli jsme štěstí, že se na jediné volné kotviště, kde jsme stáli, se přes noc nevrátila rybářská loď, jíž bylo místo vyhrazené. Brzy ráno se navíc vlny zklidnily a tak jsme upevnili plachty a vypluli z částečně chráněného kanálu na otevřené moře.
24hodinová přeplavba
Nedaleko od břehu jsme vypnuli motor a vytáhli plachty. Téměř po celou dobu cesty vál příznivý zadoboční vítr, který nás hnal směrem k vytčeným ostrovům. Posádka se v kormidlování po několika hodinách pravidelně střídala. Rychlostí dvou až tří námořních uzlů, tedy zhruba 3,5 až 5 kilometrů v hodině, jsme po bezmála 24 hodinách plavby dorazili k ostrovu Palmarola.
Celá posádka a nejspíš zejména já jako nezvyklý mořeplavec, jsem se posledních několik nocí přerušovaného spánku téměř nevyspal a tak jsem v prvním klidném zálivu na malém kamenném ostrůvku asi na 13 hodin v kuse vytuhnul.
Téměř neznámé Pontické souostroví se nachází zhruba 100 kilometrů od Říma, takže je o prodloužených víkendech častým cílem italských jachtařů. I přesto je zde úžasný klid a mimo několika turistických městeček, téměř ideální středomořská atmosféra.
Ponorková nemoc
Trávit veškerý volný čas v prostoru několika metrů čtverečních je samo o sobě vyčerpávající. Zejména z počátku jsem proto pociťoval silnou potřebu separace od zbytku posádky a útěku kamkoli jinam.
Ke konci prvního týdne jsem se však naučil najít si alespoň kousek klidu i v tak omezených podmínkách. Třeba příď lodi s tzv. košem, ve kterém se lze pevně uchytit, koukat dopředu a přitom prakticky neslyšet co se děje ve společném prostoru vzadu, je velmi příjemné místo.
Stejně tak jsem objevil klid nafukovacího člunu, který obvykle plave na provaze za plachetnicí. Je možné se uvázat na delší lano a prostě plout odděleně opodál na „vlastní lodi“.
Příští cíl Ischia
Ze severní vesničky La Piana na hlavní ostrově Ponza se přesouváme kolem ostrova Ventotene na Ischiu nedaleko Neapole. Následujících 40 námořních mil (asi 70 kilometrů) na sever ostrova k městečku Lacco Ameno, bychom při dobrém počasí měli zvládnout za nějakých 14 hodin.
