V lázeňském městečku Bad Worrishofen mi starší pár při Svatojakubské cestě umožnil nocleh a zasvětil mě do tajů místních lázní. Obdržel jsem drobné finanční dary a došel až ke klášteru Ottobeuren. Benediktínští mniši mě po večerní mši ubytovali a pohostili.
Z Augsburgu jsem se po Svatojakubské pouti pomalou chůzí dopotácel do 22 kilometrů vzdáleného městečka Reinhartshofen. Reklamní tabule mě neomylně dovedly k penzionu, kde jsem přenocoval. V malé vesničce však internet jako kdyby neexistoval.
Druhý den k večeru jsem se rozlámaný po bezmála 40 kilometrech blížil k městečku Bad Worishofen a přemítal, kde přenocuji. Před městem mě však na kus řeči zastavila Rosemary. Zajímala se kam jdu a jak dlouho. Já se naopak vyptával na možnost ubytování, jehož však v dostupné cenové relaci mnoho nebylo. Rozloučili jsme se a ona na kole zamířila na zahrádku pro salát. Já pokračoval dál.
Neuběhlo však ani 15 minut, než mě cestou zpět dojela s návrhem, že bych mohl přespat u nich. Napřed však musí novinu oznámit manželovi a proto odjela napřed. Počkal jsem na smluveném místě, kde mě vyzvedla autem. Strávil jsem pak úžasný večer v příjemné společnosti s teplou večeří. Navíc jsem si vypral věci a sousedka, jež mi oblečení usušila v sušičce, mě večer podarovala výslužkou v podobě 10 eur a nějakých sladkostí.
Kneippovi lázně Bad Worishofen
Město Bad Worishofen je proslulé lázeňskými procedurami, jež vymyslel farář Kneipp. Předpokládal jsem, že lázně budou teplé, a tak jsem neváhal, když mi hostitelé ještě večer nabídli výlet k léčebnému místu. Lázně faráře Kneippa jsou ovšem založené na vodě studené. Mají tu dvě hlavní procedury, jimiž jsou průchod čapím stylem studenou vodou a ponoření horních končetin po ramena do studené vody. Procedury mají za cíl rozproudit krevní oběh a každý den by měla být absolvována pouze jedna z nich.
Průchod jsem tedy absolvoval ihned a byla to po celodenním pochodu překvapivě osvěžující změna. Ráno jsem pak absolvoval proceduru druhou. Při té příležitosti jsem se zakecal s paní, co se také přišla osvěžit. Při odchodu mě na cestu podarovala dalšími 2 eury na zmrzlinu. Jelikož bylo přes den celkem vedro, tak jsem dar brzy využil k danému účelu.
Klášter Ottobeuren
Večer jsem pak dorazil do klášterního města Ottobeuren. Sotva jsem vstoupil do města, začalo pršet. Ukryl jsem se proto v bazilice přilehlé ke klášteru a přemýšlel co dál. Po chvíli se na večerní modlitbu začali scházet místní mniši a tak jsem pozoroval, co se bude dít.
Poté jsem na odchodu zastihl bratra Christofa Mariu s dotazem na ubytování pro poutníky. Omluvil se, že žádný návštěvnický pokoj není k dispozici, ale může mi poskytnout místnost bez postele (a bez internetu). Po chvíli vysvětlování pochopil, že postel nepotřebuji a tak mě ubytoval. Obdržel jsem i večeři a návrh na účast při ranní mši. Klášterní zvon však celou noc odbíjel tak silně, že jsem se skoro nevyspal a tak jsem na soukromé ranní mši málem usnul. Poté jsem s hostiteli posnídal, obdržel na cestu svačinu a požehnání. Před odchodem jsem klášteru ještě věnoval za pomoc 10 eur z předešlého dne a vyrazil dál.
Čtěte dál:
Nocleh v klášteře a vzkaz spolupoutníka Ondřeje
Vybavení: Co s sebou na půlroční pochod
—————————–
Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek Svatojakubské poutní cesty aneb jak, kudy a po které trase jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).
