Úrokové sazby v USA vzrostly i přes snižování úroků FEDem. Poskytovatelé úvěrů se jistí před inflací vyššími úrokovými maržemi. Splácení dluhů inflací se občas zadrhne a úrokové sazby mohou vzrůst i přes diktát centrálních bank. Další zhoršení refinancování. Nezaúčtované ztráty amerických bank.
Poskytovatelé úvěrů vědí, že čím víc klesnou centrálně plánované úrokové sazby, tím větší bude inflace, kterou to následně vyvolá. Proto předem zvyšují úrokové sazby na poskytovaných půjčkách, aby navýšili rizikové přirážky a pokryli ztráty, které jim inflace způsobí.
To je ve zkratce současná tržní realita. V podstatě by se dalo říct, že manipulace úrokových sazeb centrálními bankami při současném snižování úroků nyní způsobuje přesný opak toho, čeho se svými úkony snaží docílit.
Centrální banky v důsledku svého špatného rozhodování, rezignovaly na boj s inflací a snižování úrokových sazeb nyní rozpoutávají další inflační peklo, aby vyšly vstříc dlužníkům a zadluženým státům (psal jsem již dříve zde). Snaží se zalíbit veřejnosti tím, že jim „umožní“ přístup k levnějším úvěrům, aby se dřívějším těžkým dlužníkům a zejména státům snadněji dál zadlužovalo a utrácelo díky další inflaci.
Je to tedy takový fígl, kdy zvyšováním cen všeho, jaksi opticky vypadají dluhy menší.
Příklad inflačního splácení předchozích dluhů
Představte si to jako když máte hypotéku na dům, za který jste dali třeba 5 milionů. Ale po pár letech v současných inflačních cenách má hodnotu 10 milionů. Hurá, jakoby zázrakem je polovina vašeho dluhu odmazaná. Vám mezi tím v práci přidají, protože přece inflace, takže naoko vyděláváte víc.
A vy si nyní navíc můžete víc půjčit a koupit si třeba další auto nebo luxusní dovolenou. Protože si to přece můžete dovolit, vždyť inflace smaže dluhy za vás.
A státy to dělají úplně stejně. A místo aby splácely, vesele se zadlužují dál a spoléhají na centrální banky, že budou dál vesele vytvářet inflaci a splácet jejich dluhy.
Ale co když tento princip perpetuum mobile přestane fungovat…?
Trh rozhodl jinak – úrokové sazby mohou i vzrůst – navzdory diktátu centrálních bank
Navzdory záměrům centrálních bank, které hromadně snižují úrokové sazby, však nyní trh zafungoval přesně opačně.
Protože poskytovatelé úvěrů vidí, že nízké úroky rovná se vysoká inflace. A pokud někomu půjčíte za fixní úrokovou sazbu a mezitím vám vzroste inflace, tak najednou máte ztrátu.
A před ztrátami, které úvěrovým institucím inflace způsobuje, se nyní horlivě chrání. Jak? Prostě dopředu zvýší úrokové sazby, za které jsou ochotní půjčovat, protože počítají s tím, že v čase bude vyšší inflace.
To ve svém důsledku vede k útlumu úvěrové aktivity, protože dlužníci si zase nechtějí půjčovat za vysoké úroky. A jsme přesně tam, kam se centrální banky nejspíš nechtěly dostat.
To vede k přirozenému přiškrcení úvěrové aktivity. Takže co nedokázala pro svou neschopnost centrální banka. To vyřešil trh, jakmile přestal věřit manipulacím v centrální bance.
Vyšší úrokové sazby vyvolávají pomalení úvěrové aktivity a dražší refinancování – v předlužené ekonomice rovná se problém
Tento princip mazání dluhů inflací, už ale funguje velmi dlouho. Je příliš mnoho těch, kteří si na něj zvykli ba na něm jsou přímo závislí. A protože to dlouho dobře fungovalo, tak už se stihli pořádně zadlužit. A na svém zadlužení vybudovat pořádnou hromadu nejrůznějších derivátů.
Současný růst úrokových sazeb, tak povede k mnoha nepříjemnostem zejména velkých notorických dlužníků, jako je například vláda Spojených států Amerických, ale v podstatě jakýchkoli dlužníků, kteří to s tímhle úvěrovým dopingem jaksi přehnali.
A odhalí to mnoho dlouho zakrývaných problémů. Třeba to, že není možné se beztrestně zadlužovat do nekonečna. Přiškrcení úvěrové aktivity a zhoršení možností při refinancování stávajících dluhů následně vede k poklesu celkové ekonomické aktivity. Protože najednou je potřeba šetřit.
Takže možná nebude nové auto, možná ani ta luxusní dovolená, možná ani něco dalšího. Ale naštěstí už víme, že: „Nebesa pomáhají těm, kteří si dovedou pomoci sami“ (motivační obraz s tímto citátem k dostání zde). Takže neházejme flintu do žita a pokračujeme dál.
Enormní nezaúčtované ztráty amerických bank ze špatných rozhodnutí
Už nějakou dobu se proslýchá, že si americké banky z posledních let nesou citelné nezaúčtované ztráty v řádech stovek miliard dolarů. Podle oficiálních informací z mainstreamu jde o nějakých 520 miliard dolarů. To je více než 5x víc, než americké banky držely v roce 2008, kdy propukla poslední velká finanční krize.
Ztráty ze všech těch špatně alokovaných prostředků formou nejrůznějších ESG politik jako greendealů, protlačování nekompetentních LGBTQ+ individuí do firem, ale i ze sociálního experimentu nulových úrokových sazeb.
Největší díl těchto ztrát lze nejspíš přičítat právě dlouhému období nulových úrokových sazeb a nakupování předražených vládních dluhopisů. Na obrázku můžete vidět, jak prudce vzrostla úroková sazba od začátku roku 2022.
Během doby, kdy byly nízké úrokové sazby, tyto banky nakupovaly ohromné dávky vládních dluhopisů, aby měly alespoň minimální výnos nebo alespoň ne tak velikou ztrátu. Vztah úrokových sazeb a ceny dluhopisů je přesně opačný. Pokud jsou úroky dolů, roste jejich cena. Pokud úroky stoupají, padá cena dluhopisů.
Čím víc k nule tak šly úrokové sazby dluhopisů, tím rostly ceny těchto dluhopisů, takže banky mohly dlouho vydělávat na růstu jejich ceny.
A když úrokové sazby dluhopisů nakonec zase vzrostou a jejich ceny úměrně tomu klesají, banky a všichni investoři do státních dluhopisů si odnáší velké a ošklivé ztráty, protože ceny jejich majetku s rostoucími úrokovými sazbami prudce klesají.
Do toho ty ztráty z nemovitostí
K tomu všemu se navíc pomalu provalují i ty ztráty do nástrojů zajištěných předraženými nemovitostmi. Podle mě dostupných informací to vypadá, že se tyto dvě položky nepřekrývají. Takže bychom je měli sečíst. Doporučuji to ale čtenářům ještě hlouběji prozkoumat.
Podle dostupných informací tak drží americké banky dalších 750 miliard dolarů v nezaúčtovaných ztrátách z úvěrů, investic a dalších nástrojů do nemovitostí. To je taky zhruba 7x víc, než tyto banky měly v roce 2008.
Jen Bank of America, dvojka na seznamu největších amerických bank, provařila v posledním období zejména v dluzích zajištěných nemovitostmi 85,7 miliard dolarů.
Takže nafouknutá bublina se za posledních 10 let nulových úrokových sazeb, ještě významně dofoukla a pomalu ale jistě praská.
Na konci roku 2021 jsem přesně o tomto principu manipulací s úrokovými sazbami napsal výborný článek s názvem Celosvětově řízený ekonomický kolaps se blíží (přečíst si ho můžete zde). A teď úrokové sazby zase rostou. Takže se ztráty budou dál prohlubovat.
Centrální plánování opět selhává, prozatím hlavně na západě
Ale co je dnes v Americe, to bude brzy i u nás. Přece jen máme hlavu strčenou až příliš hluboko v americkém zadku a to jak přímo, tak prostřednictvím Evropské unie.
Současný růst úrokových sazeb odhaluje také fakt, že lidé, investoři i instituce, tedy takzvané „trhy“ již z vysoka kašlou na rozhodnutí centrálních bank.
Přece podnikatelé i investoři podnikají pro zisk a komunistické centrální plánování ekonomiky prostřednictvím centrálních bank a jiech manipulací s úrokovými sazbami, je zřejmě již omrzelo.
Nejspíš pochopily, že bez zisku není podnikání, ani budoucnost. A půjčovat za nízké úroky, nechávat si splácet inflačními penězi, které rychle ztrácí hodnotu jaksi neumožňuje vytvářet zisk. A ani budoucí ztrátu nikdo nechce nést.
Centrální plánování tak opět selhává. Tentokrát a prozatím na západě. A špetka zdravého rozumu se pomalu vrací. je dobré vědět, že: „vytrvalost přináší štěstí“ (motivační obraz s tímto citátem k dostání zde).
Brzy se začnou ukazovat i další důsledky nestřídmého zadlužování a bude potřeba je začít řešit. To bude nejspíš mnohde nepříjemné, ale současně to také povede k mnoha příležitostem a narovnání nejedné nerovnováhy.
You must be logged in to post a comment.