„Mělo by se to udělat“, aneb nejlepší cesta jak zajistit, že se nic nestane. Analýza pojmu a důsledků jeho použití, ale i nápad jak to napravit. Polský autor jako volná inspirace.
Již dřív jsem psal o vymoženostech Česka a přednostech naší krásné vlasti. Po zkušenostech ze zahraničních cest jsem vyjmenoval 11 důvodů proč je Česko skvělé místo k životu (čtěte zde) a po dalších cestách našel dalších 11 důvodů proč je krásné tady žít (čtěte více zde).
Máme přitom tendenci přehlížet to dobré a věnovat pozornost tomu méně dobrému. Uvědomění si výhod a privilegií, které zde žijeme, je však jen prvním krokem na cestě ke zlepšování nás samotných. Na naší cestě totiž stojí také mnoho jevů, které nás přinejlepším brzdí, ne-li přímo poškozují.
Jedním z příkladů, nad kterými stojí za to přemýšlet jsem se zabýval minule v článku Placení životním časem (čtěte více zde), kde jsme se věnovali životním prioritám a zkušenostem, jak nakládat s životním časem tráveným v práci.
Volná inspirace – polský autor Mariusz Szczygiel
K dnešnímu článku mě inspirovala kniha od polského autora (v polsku přezdívaného jako čechofil) Mariusze Szczygiela a jeho knihy Gottland (zde), ve které se zajímavým způsobem věnuje určitým kapitolám českých dějin z trochu jiného úhlu pohledu.
Autor se v knize mimo jiné zabývá těžko uchopitelným pojmem „kafkárna“. Obsáhlý výklad slova najdete v odkazu (zde). A tento považuji za dobrou předehru k následujícím řádkům.
Situace z obchodu
Mariusz v knize popisuje také zajímavou situaci z „minulého režimu“ z obchodu s botami. Jako zákazník si chcete koupit boty, které ale k dostání nejsou a kvůli problémovému zásobování ani nebudou, ale prodavač Vám bez mrknutí oka místo zmínky o nedostupných botách nabídne třeba ponožky.
Vyhne se přitom použití nebezpečného a zakázaného pojmu „nejsou“ tím, že místo bot nabídne zákazníkovi třeba ponožky, které sice nechtěl, ale na rozdíl od bot jsou k sehnání. Prodavač tak nezmínil zakázané slovo, kterému se oklikou vyhnul a situace znalý zákazník tím asi měl pochopit, že boty nejsou a nebudou.
Takové situace jsem naštěstí na vlastní kůži nezažil. Přesto mi tato popsaná příhoda připomněla, že podobné jevy v naší společnosti stále přežívají a považuji za užitečné si na ně posvítit.
Vzpomněl jsem si totiž na zajímavý fenomén, kterého jsem si v českém slovníku všiml již dříve. A tak nějak jsem mu přiřadil určitou zásluhu nad stavem smýšlení v české společnosti.
„Mělo by se to udělat.“
Pojem „mělo by se to udělat“ je zajímavým fenoménem našeho smýšlení. A vždycky mě přitom překvapilo, že po použití pojmu „mělo by se to udělat“ se bez ohledu na časový odstup a zcela bez nadsázky nestane vůbec nic.
Snad jen to, že jsou poté autoři takových výroků frustrovaní, že jejich skvělý nápad nikdo nerealizoval. Třeba i dobrý nápad se tímto způsobem potom ještě několikrát vysloví a občas si někdo zanadává nad tím, že se pro tento nápad nic neudělalo a ani se nakonec nic nestalo.
Zamyšlení
Pokud si udělám sám pro sebe takový malý výklad toho, co se výrazem „mělo by se to udělat“ vlastně myslí, tak uvidím, že to odkazuje na jakési „samo“ by se to mělo udělat.
Nemusím pak dlouho přemýšlet, abych věděl, že „samo“ se opravdu nic neudělá. Mám však pocit, že autoři takového výroku se vlastně snaží říct, že by to měl udělat někdo jiný za ně. Jen tak nějak nemají odvahu to říci naplno.
Osobně si myslím, že tento výraz vychází právě z minulosti, kdy se tu lidé tak nějak báli označovat věci pravými jmény, jednat na rovinu a otevřeně a nejspíš obecně jednat podle své přirozené nejlepší vůle.
Teoretický příklad z práce v týmu
Představte si situaci, kdy pracujete v týmu ať už je pracovní nebo rodinný a jeho vedoucí pronese vůči úkolu nic neříkající větu „mělo by se to udělat“. Z principu si takový úkol málo kdo vezme za svůj. Zadání přece zní, že se to má nějak udělat samo…
Účastníci se tak mohou domnívat, že to udělá někdo jiný nebo se vyhnou odpovědnosti sebeklamným smýšlením, že se to třeba opravdu „nějak“ záhadně udělá „samo“. Na takové neadresné výroky pak potenciální příjemci mohou také reagovat tichým mlčením nebo přitakáním a doufat, že je nikdo tzv. „nevyvolá“. Je to takový zajímavý princip pěstovaný v lidech už od mládí na českých školách.
Je přitom zřejmé, že chcete-li nějakou myšlenku realizovat, je přitom třeba jít příkladem a něco pro to udělat. Kdo by jinak následoval myšlenku pro kterou ani sám autor mnoho neudělá.
Výsledek nic a vina
Výsledkem pak obvykle je, že nejasné, neadresné a nepřímé zadání zůstane v rovině realizace stejně tak nejasné, neadresné a nepřímé, takže se v konečném důsledku nestane nic.
Přinejlepším se svalí vina za neuskutečnění třeba i dobrého nápadu na někoho jiného, který u toho nejlépe ani není. Třeba na oblíbeného univerzálního viníka – vládu.
Blbá nálada
Je to pozoruhodný myšlenkový pochod zažraný v českých hlavách. Možná je to i jedna z příčin takzvané blbé nálady v české společnosti, kdy sice vidíme, co všechno by šlo udělat jinak a lépe, ale tak nějak si svůj nápad jen málokdo vezme k srdci a skutečně udělá.
Blbá nálada přitom nejspíš spočívá právě v tom, že mnozí autoři dobrých nápadů, které dávají smysl, na svých nápadech nepracují dál a nebo se bojí přijmout za ně odpovědnost a jít příkladem.
Na druhé straně pak mnozí přijímáme úkoly, které smysl nedávají aniž bychom měli dostatek síly se proti nim ohradit nebo je uvést na pravou míru tak, aby smysl dávaly.
Řešení
Řešení přitom může spočívat právě v přijetí odpovědnosti za vlastní dobré nápady a převzetí do vlastních rukou iniciativy za jejich realizaci. Když něco dobrého vymyslíme, tak to i udělejme nebo to alespoň zkusme. Možná to nevyjde, to je život. Dost možná to však vyjde a opravdu něco změníme k lepšímu. Můžeme začít už tím, že přestaneme používat neadresná, zavádějící a nejednoznačná slova.
Zkusme tedy pro příště spíš než než o řešení pouze přemýšlet a mluvit, tak ho zkusit rovnou udělat a realizovat. A mít odvahu nenechat se odradit. Velké životní úkoly se prostě neudělají samy a my jim musíme jít trochu naproti.
Inspirace
Jedna myšlenka, na které jsem kdysi začal pracovat (čtěte zde) znamenala začátek velké životní cesty za dobrodružstvím přes celou Evropu (čtěte a listujte níže zde).
Díky souběžnému zřízení tohoto blogu pokračovala cesta dál k živým besedám před plnými sály po celé republice (čtěte více zde) i prvnímu vlastnímu digitálnímu produktu (čtěte více zde). A kdo ví, jak daleko ještě povede. A přitom stačilo přestat se vymlouvat a začít pro svůj sen něco dělat.
Závěrem
Dobré je, že když už jsme tuto myšlenkovou smyčku v našem myšlení a jednání odhalili, nic nám nebrání tuto chybu napravit a zlepšit tak sami sebe a možná i inspirovat svoje okolí. Takže až příště někdo ve Vašem okolí přijde s pojmem „mělo by se to udělat“, tak můžete navázat otázkou, „kdo by to měl udělat?“ a schválně sledovat, co se potom stane.
Osobně jsem začal tím, že jsem zmíněný výraz přestal používat a raději rovnou hledám cesty, jak své nápady realizovat.
Nyní se můžete dále podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) anebo se můžete nadále těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
