Co když za věci platíme životním časem? A peníze představují jen jinou formu času. Každý nákup tak představuje určitý čas nutný k jeho získání. Příklady, myšlenkové úvahy i životní zkušenosti a volby.
Již dříve jsme si posvítili na inspirativní slova bývalého uruguayského prezidenta José Mujica, který nás seznámil se zajímavou teorií ohledně peněz. Vyjádřil se v tom smyslu, že peníze nejsou ve své podstatě nic víc než čas, který strávíme s jejich vyděláním (čtěte více zde).
Je přitom v podstatě jedno kolik vyděláte. Setkal jsem se s farmáři, podnikateli, vrcholovými manažery, zaměstnanci, freelancery i dalšími skupinami lidí a ukázalo se, že ani vysoké příjmy nezaručují spojenější život ani větší bohatství.
Přestože je důležité peníze na jedné straně vydělávat, je přitom stejně důležité posvítit si také na to, kudy vydělané peníze odtékají. Otázka přitom není v omezování se, ale hledání cest, jak dosáhnout stejného užitku za nižších nákladů, aby tak říkajíc více zbylo.
Zamyšlení na začátek
Představte si nyní, že když si jdete něco koupit, neplatíte jednotkami měny či bankovkami. Platíte životním časem, jednotkami minut svého života. Jediným zdrojem ve Vašem životě, který je omezený, vyčerpatelný a nemůžete ho získat víc, ani kdybyste sebevíc chtěli.
Pro zjednodušení odhlédněme od zdanění, svátků a podobných situací, které mohou výpočet deformovat a držme se této myšlenky jako pouhé ilustrace.
Příklad první – nové věci
Nyní si představte, že máte objektivní potřebu a chcete si koupit třeba nové auto. Nový vůz v nižší střední cenové kategorii bude stát přibližně dva roky Vaší práce.
V číslech by to vypadalo následovně: jeden rok má 262 pracovních dní, 2096 pracovních hodin 125 760 minut. Ve dvou letech byste tak za nový vůz zaplatili 251 520 minut čistého života. Koupili byste? Respektive, prodali byste takto svůj čas?
A co takhle mobilní telefon renomované značky řekněme za šest týdnů života? Vždyť je to jenom 14 400 minut života čistého.
To vše za předpokladu, že byste z tohoto času neměli jiné příjmy ani jiné výdaje vlastní spotřeby a do práce nebudete dojíždět, což by stálo další čas. Úvahu o decentralizaci práce jako řešení dopravní situace se zbytným dojížděním za prací jsem psal již dřív (čtěte více zde).
Příklad druhý – použité věci
Můžete si ale zvolit i jiný způsob, jak dosáhnout stejného užitku za podstatně méně životní času. Uvažme, že automobil skutečně potřebujete. V takovém případě si můžete třeba zvolit ojetý automobil, místo nového.
Takový obstojný ojetý automobil Vás vyjde třeba na pouhých šest měsíců života. Další měsíc života zaplatíte na očekávaných opravách. Celkem sedm měsíců, tedy 67 200 minut, abyste dosáhli stejného užitku. A možná byste sehnali ještě výhodnější koupi. Jediné, co přitom budete muset oželet je pocit důležitosti z pořízení nového auta.
Stejně lze postupovat i při výběru mobilního telefonu nebo jakékoli jiné věci, kterou potřebujeme k životu.
Příklad třetí – Zkušenost z Nového Zélandu
Nový Zéland – Jindřich Smítka – auto
K těmto úvahám je inspirovala osobní zkušenost z cestování po Novém Zélandu. Měl jsem při tom možnost si za zhruba tři a půl týdnů práce pořídit dvacet let starý vůz a za další zhruba týden jej dát do pucu, aby mě bez problémů skoro rok vozil po této zajímavé zemi.
Je také dobré dodat, že v rámci této ceny jsem pořídil i matraci, na které jsem mnohokrát přespal. Automobil tak sloužil zároveň jako bydlení. Další výdělky pak s přehledem pokrývaly náklady na provoz. A protože bylo po mém použití v ještě lepším stavu, než před tím, tak jsem ho na konci pobytu prodal s vcelku minimální ztrátou.
Zajímavost
Už v té době jsem si říkal, jak je to zajímavé, že se mi podařilo tak rychle vydělat na automobil. Asi největším rozdílem přitom bylo spíš než cokoliv právě rozdíl v přístupu k věcem. Doma mě vždycky učili, že nové je lepší, než staré a že je v podstatě důležité, jak se člověk z nové věci cítí. Že v tom je ta pravá radost.
Při svých cestách a dosavadních zkušenostech jsem si přitom ověřil pravý opak. Spíš než kvůli pocitu z nových věcí, který vydrží jen krátce, jsem se soustředil na čas, který bylo nutné vynaložit na obstarání toho, co jsem potřeboval. A právě možnost uvolnit si ruce pro to co jsem chtěl mi dala radost.
I díky tomu (ne však výhradně díky tomu) jsem měl příležitost prohlédnout si pořádný kus světa. Třeba dojít z Příbrami až do španělského Santiaga de Compostela (více zde) a dál na konec světa (více zde) a později docestovat až na Gibraltar (zde).
Jak naložíte se svým časem…
Je samozřejmě osobní volbou každého z nás, jak naloží se svým časem. Osobně jsem si svou teorii vyzkoušel a nezakládá na výši příjmu, ale na čase nutném k pořízení toho či onoho. Jediné co ukazuje je jiný přístup ke stejnému metru, jen z jiného pohledu.
Je jasné, že mnoho věcí k životu potřebujeme a mnoho věcí nám život přinejlepším usnadňují či zpříjemňují a je dobré je mít. Mnoho věcí naopak nepotřebujeme nebo je alespoň nepotřebujeme nové, či prémiové či jinak předražené.
Tato myšlenka se přitom nezakládá na omezenosti zdrojů, ale naopak se zakládá na hojnosti, ale střídmém využívání zdrojů. Spíš než cokoli si klade za cíl ukázat jiný pohled o způsobu nakládání s časem, který nám byl dán.
Volba
V tuto chvíli mám za sebou velkou životní volbu a změnu, která postavila do souladu s touto teorií i můj příjem. Na konci minulého roku jsem měl na výběr mezi dvěma možnostmi práce. Jednu v Praze, prestižnější a dobře placenou v hlavním městě. Nebo druhou, na první pohled méně placenou, méně prestižní, ale za to v docházkové vzdálenosti (čtěte více zde).
Zvolil jsem druhou možnost. Právě z důvodu úspory času. Nutnost dojíždění se mi tím smrskla na několik minut autem, nemusím na dálnici, stát v zácpách, kupovat známky, a v létě se těším na dojíždění na kole a výlety do okolních Brd.
Mám za sebou právě první měsíc a nemohu si svou volbu vynachválit. Navíc můj zaměstnavatel splňuje předpoklady místní firmy s českým kapitálem (čtěte více zde). Cestou do/z práce mám také svůj oblíbený český obchod (čtěte také zde) s převážně českými výrobky a celý kruh začíná pomalu zase dávat smysl.
A s ušetřeným časem se mohu věnovat i dalším projektům.
Nyní se můžete podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a nadále se můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
You must be logged in to post a comment.