Dlouhodobá projektová činnost vyžaduje pochopení rozdílu v přístupu sprintera a maratonce. Jak vydržet i když nevidíme cíl a jak na stanovování priorit? Uvádím příklad ze praxe.
Letos je rok velkých výzev. Každá výzva má prioritu, ale různého stupně. Některé mají přednost a je nutné je posouvat kupředu rychle. Jiné si naopak vyhrazují svůj čas a běží postupně, pomalu a dlouho.
Už víme, že přišla doba digitalizace neboli informační věk (psal jsem zde) a tím se jen zesílila nutnost transformace do nového online prostředí internetu. Nesčetné projekty a to nejen ty na volné noze, kterým se tento elektronický posun prozatím vyhýbal, se tak nyní také posouvají do nového online virtuálního prostředí (čtěte například zde).
Také už víme jak v informační době neztrácet pozornost (psal jsem zde) a s jakými nástroji (čtěte zde) je možné v online světě pracovat. Je proto také potřeba se neustále a rychle učit novým digitálním dovednostem (psal jsem zde), zpracovávat zajímavé digitální projekty (psal jsem zde) a k tomu se naučit, jak s těmito projekty pracovat.
Sprinteři a maratonci
Mnohé projekty by šlo připodobnit ke sprinterovi a maratonci. Jsou to dva odlišné způsoby myšlení, jednání a přístupu k věci.
Jako sprinter musíte zvládnou jeden velký rychlý běh a vydat přitom ze sebe všechno. Obvykle se přitom značně vyčerpáte a poté musíte dlouho odpočívat, abyste nabrali síly. Přitom jste ale uběhli jenom kousek.
Jako maratonec nestačí začít a rychle si uběhnout své, ale je potřeba počítat s tím, že poběžíte dlouho a daleko. Nesmíte se předčasně vysílit a potřebujete počítat s tím, že si musíte ušetřit síly na závěr běhu. Až u cíle totiž musíte zabrat ze všech sil.
Oba druhy myšlení a jednání jsou přitom důležité. Jeden není lepší, než druhý. Oba mají své místo a užití. A je velmi příhodné umět oba dva ať jeden či druhý nasadit ve chvíli, kdy je ho třeba.
Velké maratonské projekty
Maratonské projekty jsou dlouhodobou cestou plnou úkolů a překážek, které je potřeba zvládnout za účelem dosažení velkého cíle. Jejich nástup a realizaci prostě nejde uspěchat.
Zkrátka mají svůj čas jako v případě Svatojakubské cesty, jejíž vykonání a dosažení cíle si vyžádalo mnoho dní a během každého dne mnoho jednotlivých kroků (čtěte více zde).
Je potřeba ale vědět, že i tyto projekty mají svůj důležitý účel. A je možné ba spíš pravděpodobné, že jejich výsledek se neprojeví v nejbližší budoucnosti, ale naopak s delším časovým odstupem. Musejí totiž uzrát jako víno. Pomaličku, polehoučku, po jednotlivých krůčcích, ale přesto neustále růst a přibývat.
Teprve s delším časovým odstupem se totiž projeví jejich plný potenciál. Jejich výsledek se proto zprvu může zdát nejasný, ale přijde doba, kdy se naplno rozvine a ukáže jejich potenciál a užitná hodnota.
Pokračovat i když nevidíme cíl
Na maratonských projektech je proto potřeba postupně pracovat i když člověk zrovna nevidí, kam jeho cesta s takovým projektem vede. Inspiraci v tomto ohledu mohu opět čerpat ze Svatojakubské cesty, která mě ve Španělsku zavedla do míst zvaných mezety.
Tam mě Svatojakubská cesta učila, že i když člověk nevidí horizont a tím pádem ani kam vlastně kráčí, tak musí jít dál a spolehnout se na svůj instinkt, že tam někde v dáli leží jeho vysněný cíl (čtěte více zde).
A přesto musí každý den kousek po kousku, krok za krokem se k tomuto neviditelnému cíli přibližovat a to i když zrovna nevidí, kam vlastně míří.
Ze sprintera maratoncem
Rozvoj projektů a například také tohoto blogu je otázkou vytrvalosti, odhodlání a dlouhodobého přístupu. Je to výzva změnit v sobě sprintera na maratonce. Tam kde končí rychlost totiž nastupuje vytrvalost.
Doteď jsem si totiž připadal spíše jako sprinter, který neustále trénuje na svůj jeden velký vrcholný výkon. Teď ale vidím, že je třeba tento změnit přístup a doučit se i druhou formu seberealizace a uskutečňování velkých projektů. Je proto potřeba se přetransformovat ze sprintera na maratonce.
Je přitom třeba plnit své stanovené cíle (psal jsem zde) a pracovat na nich postupně tak, že se budou opravdu posouvat vytčeným směrem kupředu. S každým úkolem, s každou hodinkou práce se tyto projekty posouvají dál, směrem k danému cíli.
Je potřeba stanovit si priority. Některé věci nepočkají a jiné zase naopak spěchají. Běžet rychle je třeba tak jako tak a přidat ještě víc tam kde si to situace a okolnosti vyžádají.
Úroveň priority
Každá projektová činnost by měla mít svůj jasný cíl. V cestě jeho dosažení leží množství jednotlivých úkolů a kroků. Aby se v nich člověk neztratil, je dobré mít na zřeteli cíl a cokoliv přijde do cesty jako překážka nebo výzva na naší cestě je potřeba „oštítkovat“ podle úrovně priority a důležitosti.
Důležité jsou přitom všechny úkoly a kroky. Bez nich není dosažení cíle možné. Je však třeba jim nastavit prioritu a pořadí v jakém je vyřídíme.
1) Naléhavé úkoly jsou prioritní, tedy takové které nepočkají
2) Důležité úkoly mají přednost, ale jejich vyřízení má normální prioritu.
3) Doplňkové pak počkají, než se najde čas na jejich vyřízení.
To může být základním vodítkem ke stanovení priorit při dlouhodobém posunu vpřed. Pořadí i priority úkolů se také mohou v čase měnit. Některé, které na začátku nebyly natolik významné se časem mohou posunout v prioritách nahoru nebo se naopak ukáže, že některé méně důležité doplňkové úkoly získají na významu a přesuneme je v pořadí důležitosti výše.
Kombinace sprintera a maratonce
Letošní rok mi tak připadá jako ideální prostor a čas pro naučení se kombinovat oboje. Povaha některých projektů už je taková, trvají dlouho, než se rozběhnou a pak je třeba je dlouhodobě udržovat a rozvíjet.
Jiné mají naopak krátký život a stejně rychle jako přijdou tak zase odejdou a člověku se uvolní ruce pro další.
Je proto možná vhodné naučit se zkombinovat přístup sprintera v neodkladných záležitostech s odhodláním a hroší kůží maratonce v situacích, které se z jakéhokoli důvodu zpomalí nebo se nám jejich průběh zdá zdlouhavý.
Příprava E-shopu
Takovým dlouhodobým projektem je pro mě nyní příprava na spuštění avizovaného e-shopu pro první elektronický produkt – besedou o 3000km dlouhé pouti do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Zahájení provozu e-shopu je na mém soupisu dlouhodobých úkolů a také na ročním seznamu cílů, kterých bych chtěl letos dosáhnout.
Je to také jeden z velkých projektů, které tento blog posunou dál a umožní mu v dlouhém horizontu dále fungovat. S ohledem k prvotnímu nasazení a pokrokům jsem sice předpokládal, že to bude spíš krátký sprint, tak se ukázalo, že je to spíš běh na dlouhou trať a výzva pro maratonce.
Už nyní jsme proto s IT kolegy a partnery tohoto blogu z Reklalinku tento projekt posunuli o ohromný kus kupředu. Přesto stále zbývají další prvky, které je potřeba doladit a další se objevují průběžně cestou. A tak je ladíme. Pomalu, po kouscích po jednotlivých krocích. Vždy když nám to čas, situace a priority umožní.
A tak to bude pokračovat až do té doby, než se ho podaří dokončit a spustit.
Takže se i nadále budete moct těšit na zajímavá témata. Rozhodně se proto zapiště k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
