Historické řemeslné tržiště na hradě Točník

Ukázali jsme svíčkařské řemeslo na historickém tržišti. Vyráběli jsme svíčky s dětmi i dospělými. Ušili jsme si historické kostýmy i oplachtění stánku. Spali jsme ve vozíku a užili si šermířské souboje na hradě.

Po nedávné zkušenosti z farmářských trhů v Praze (psal jsem zde), jsme se tentokrát vydali poznávat krásy naší vlasti na středověké řemeslné tržiště na hradě Točník.

Spolu s pořadatelskou skupinou historického šermu Okořská garda, jsme se zúčastnili již osmého opakování akce s názvem: Oživení historie na hradě Točník.

Přípravy

V rámci příprav na tuto akci jsem se pustil do ošetření dřeva našeho stánku, které jsme před naší první akcí nestihli ani natřít (psal jsem zde). Tak jsem to doháněl nyní jakmile to šlo. Všechny díly se mi podařilo natřít jedním litrem obyčejného lněného oleje (zde).

Olej měl sice původně schnout jeden až čtyři týdny, ale pro tento případ to musel stihnout během čtyř dnů. Jednotlivé díly stánku jsme proto pravidelně vynášeli na sluníčko, aby se olej mohl vsáknout a rychleji zaschnout. Přesto v době stěhování ještě trochu mastil.

Historizace

Doposud jsme na předchozích akcích měli stánek, naše vlastnoručně vyráběné zboží a běžné ošacení naší doby. Pro toto dobové tržiště jsme se však museli přiblížit středověkému způsobu oblékání a celkově dobovému vzezření.

Dle instrukcí z gardy jsme se proto pustili do příprav stánku i našeho oblečení. Prohrabali jsme skříně a použili několik starých kusů, které bylo možné použít. Několik kusů nám však chybělo a tak pro tuto příležitost Milča rozpohybovala starý šlapací šicí stroj Minerva na plné obrátky.

Kytlice a plátěná střecha

Nejdůležitější částí naší rychlé proměny bylo šatstvo. Vybrali jsme to nejlepší ze skříní a co tam nebylo, jsme dokoupili v sekáči a přizpůsobili našim potřebám. Ze starého povlaku na polštář tak vznikla pod rukama učenlivé šičky středověká kytlice.

Ze zakoupených starých prostěradel, pak vznikla parádní plátěná střecha, předek i boky ke stánku. V pátek před akcí se ještě šicí stroj točil na plné obrátky, abychom to včas stihli připravit.

Milča pak svůj zážitek z šití popsala tak, že si připadá „jako by uběhla maraton jednou nohou“.

Dřevěná reklama

V mezidobí jsem se pustil do výroby dřevěného reklamního poutače. Plán byl najít prkno přijatelné velikosti, obrousit jej, začistit a pak do něj dlabací frézkou (zde) zapustit z dálky viditelná a jasně znějící slova „svíčky – šperky“.

Podařilo se mi přitom naučit se novým věcem. Měl jsem radost, že se dílo s půjčeným nástrojem opravdu vydařilo. Vydlabaná písmena a loga jsem pak ještě zdůraznil černou barvou, aby byla dobře vidět i z dálky.

Řemeslná dílnička pro děti

Při domluvě naší účasti jsme se gardě také zavázali, že v rámci svého stánku se svíčkami zřídíme pro návštěvníky dílničku, kde by si mohli sami vyrobit svíčku. Po chvíli přemýšlení jsem vymyslel stáčení svíček na rozehřátém železném tálu.

Poskládal jsem tedy dohromady vyřazený starý propanový hořák, železný tál vypůjčený z rodinných kamen a několika prken, které celý aparát zakryly tak, aby nebylo zbytečně vidět víc, než bylo třeba.

S touto teorií jsem sestavil všechny komponenty dohromady a světe div se, plán fungoval. Na nejmenší plamen se tál ohřál tak akorát, aby nebyl zbytečně horký a nikdo se mi v dílně nezranil. Stejně tak byl plamen dost malý, aby jeho žár neohrozil dřevěné obložení.

Při válení svíček však celý aparát fungoval výborně.

Řemeslníci s výhodami

Večer před samotnou akcí jsme to vše právě dokončené naházeli do auta a vyrazili na místo konání akce – na státní hrad Točník.

Na hradě jsme pak jakožto řemeslníci s ukázkou našeho řemesla dostali přidělené čestné místo na vnitřním nádvoří hradu s výhledem na hlavní pódium. Stánkaři bez ukázky řemesel pak byli umístění na vnějším nádvoří před branou.

S přicházejícím šerem jsme pak ještě večer začali budovat stánek. Trochu jsme se v jednotlivých dílech zamotali, ale naštěstí jsme od gardy dostali možnost dostavět stánek v obřích osvětlených prostorách hradních stájí.

Spaní ve vozíku

Stavbu stánku jsme dokončili až kolem jedenácté večer, takže nám nezbylo ani mnoho času ani energie na další socializaci. Po náročných dnech, jsme pak v rámci úspory času jen roztáhli karimatky na přívěsném vozíku za autem a šli spát.

Počasí nás ale nenechalo si odpočívat. V jednu v noci, než jsme stihli pořádně usnout, se nám spustil na hlavu déšť. Roztáhli jsme proto nad přívěsem plachtu, ale ani tak ze spaní pro různé šustění a nafukující se vodní kapsy pár centimetrů nad hlavami nic moc nebylo.

Oživení historie v dešti

Ráno jsme pak už jen stánek umístili na určené místo, improvizovaně namontovali na stánek oplachtění, které jsme předem ani nestihli vyzkoušet a nanosili zboží.

Historie nyní ožila a s první hudbou do hradu začali mířit návštěvníci. V prvních hodinách nám také zpestřovalo akci rozverné místní kotě, které se u nás zabydlelo. S prvními šermířskými souboji návštěvníků přibývalo a nebýt nejistých vyhlídek ohledně počasí, tak by jich zajisté dorazilo ještě víc.

Výhodou této akce bylo, že sem přišli lidé s podobnými zájmy a ani déšť, který se v časném dopoledni dostavil, je neodradil. Neodradil ani nás, i když nám místy teklo za krk bahno z mostu nad námi, ale nakonec jsme to vyřešili sice nehezkou, ale praktickou modrou plachtou, kterou jsme stánek zakryli.

Dílnička válí

Hned z rána nás přišla podpořit paní, která si v naší řemeslné dílně smotala vlastní svíčku a velmi mile nás podpořila a nastartovala pro celý zbytek dne.

Slušný úspěch přitom zaznamenala právě dílnička s výrobou svíček. O přestávkách mezi vystoupeními jsme nejen s dětmi motali jednu svíčku za druhou.

Samotných výrobků jsme sice moc neprodali, ale i tak byla akce velmi příjemná a zjistili jsme, že řemeslná dílnička s výrobou svíček na řemeslném historickém tržišti docela válí.

Tématické akce

Pro naše nedávné zkušenosti z jiných akcí jsme usoudili, že nejlepší možností pro naše řemeslo a výrobky, bude zaměřit se na tématické a podobné historizující akce.

Na této konkrétní byla velmi dobrá atmosféra a bylo vidět, že pořadatelé si svou činnost opravdu užívají. Zejména kat, který měl stanoviště hned vedle nás měl o zábavu postaráno.

Stejně tak řemeslníci byli fajn parta a s některými jsme měli možnost se setkat již podruhé. To vše se odrazilo i na návštěvnících a celkovém dobrém pocitu z celé akce, který byl alespoň za nás velmi pozitivní.

Odjeli jsme pak sice celý znavení a večer po akci jsme pro únavu ani nezvládli vyložit věci z auta, ale už nyní plánujeme a hledáme další podobné akce, kterých bychom se mohli zúčastnit.