Příběhy z pražského trhu

Jehovisti, vegani, vichr, potopa i uspěchanost nás vyškolili na trhu v Praze. Nic jsme nevydělali, téměř o nic nepřišli a ještě rádi odjeli domů.

Po první pozitivní trhovecké zkušenosti z nedaleké Makovské pouti v malé obci (psal jsem zde), kde jsme si odzkoušeli stánkový prodej, jsme chtěli vyzkoušet to, co jsme považovali za vyšší ligu.

Zamířili jsme proto do Prahy a zkusili prodávat naše zboží na farmářském a „řemeslném“ trhu před obchoďákem na Pankráci.

Zelenina jede

Zkušenost to byla silná, i když v trochu jiném směru, než jsme si představovali. Brzy z rána jsme podle instrukcí dorazili na místo konání trhu. Dostali jsme přidělený stánek a vybalili věci.

Už během prvních dvou hodin jsme si ale uvědomili, že tohle místo zřejmě nebude to správné místo pro naše zboží. Do pobočné uličky, ve které jsme byli umístění, zavítalo jen málo lidí.

Ti, kteří si tam přesto našli cestu však často ani nekoukali kolem sebe, jen zamířili k protějšímu stánku se zeleninou, někteří si i vystáli frontu a zase zmizeli.

Příhody s návštěvníky

1) Prvními zájemci, kteří si s námi přišli z rána popovídat byl pár jehovistů. Spíš, než zájem o svíčky je k nám však vedl zájem rozkládat o své víře. Chvíli pak trvalo, než odešli. Soused stánkař nám pak prozradil, že jsou tu se svým povídáním již „známí“ a každý si tu tím projde.

2) Dalšími návštěvníky byl zahraniční pár, který sice obdivoval naši tvorbu, ale při prohlídce svíček mi sdělili, že jsou vegani a neví, zda se svíčky neprotiví jejich přesvědčení. Vysvětlil jsem jim sice, jak vosk vzniká a že při jeho tvorbě nepřicházejí včely k úhoně, ale prý si to budou muset ještě zjistit.

3) Přišla také paní z chráněné díly, která sice obdivovala naše výrobky, ale vzápětí prohlásila, že „přesně“ takové dělají v dílnách také…

4) Navštívil nás také další včelař s nabídkou vosku. Do hlavního města jsme ale zamířili s teorií, že tam může být naše voskové zboží spíš vzácnější, než na vesnici, kde včelaří každý druhý.

Nebýt předchozích návštěv a zanedbatelného zájmu nakupujících, tak by nám nabídka na další vosk celkem udělala radost, takhle však jen umocnila podivnost celé situace.

5) Kočičky ano, kočičky ne

Navštívila nás také paní, která byla ráda, že v rámci nabízených šperků nejsou kýčovité obrázky kočiček, které jsou prý všude a už jí lezou na nervy. Neměli jsme je tam však jen proto, že se nám zrovna nepovedly dobře zalít pryskyřicí a plánovali jsme je opravit.

Chvíli na to přišla jiná paní, která právě kočičky hledala. Bohužel jsme je ale zrovna stále neměli.

Myslím, že zákazníkům se asi zavděčit nelze a člověk prostě musí dělat to, čemu sám věří a co se líbí jemu a zákazníci se stejným zájmem se pak časem sami vytříbí.

Návštěva přátel a skuteční zákazníci

Příjemnou změnou však bylo těch několik málo skutečných zákazníků, kteří si od nás něco zakoupili a také návštěvníci, kteří se skutečně přišli podívat a potěšit pohledem na naši tvorbu.

Byli jsme také domluveni s několika přáteli, kteří nás přišli podpořit, což bylo v rámci této výpravy také velmi příjemné zpestření.

Člověk si po předchozích zkušenostech uvědomí, jak moc si váží lidí, kteří ho skutečně podpoří, aniž by mu vědomě nebo nevědomě, záměrně či zrovna jen náhodně v nesprávný čas spíš uškodili.

Vichr

Po slabé dopolední návštěvnosti přišla po poledni ještě krátká, ale intenzivní větrná smršť. I deset minut pořádného foukání však zvládlo napáchat své škody. Odlétaly nám cedulky, obalový materiál i nastříhané mašle ze stolu.

Spadla nám rovnou na zem i výstavka svíček, když jsme ji při prudkém poryvu větru nestihli chytit. Pro poškození jsme pak několik kusů museli z prodeje vyřadit.

Potopa

Aby toho nebylo málo, tak se chvíli na to z černých mraků začala valit voda. Plachta pronajatého stánku vydržela odolávat dešti asi tak několik prvních minut. Vzápětí začalo střechou nejprve drobně kapat, načež místy protékat.

V mezidobí nám pod nohama začal protékat čím dál tím větší potok. V té chvíli jsme už nevěděli, zda máme zachraňovat nejprve zboží na stole nebo zboží schované pod stolem.

Rád jsem v té chvíli vzpomněl na náš vlastní stánek, kterému jsme dopřáli nejen nepromokavou plachtu, ale i spodní pult patnáct centimetrů nad zemí.

Předčasný konec trhu

Větru dešti jsme odolávali poměrně dlouho a snažili se chránit před mokrem i naše křehké zboží. Po půl hodině prudkého lijáku, když to zabalil i jeden sousední stánkař, jsme si však řekli, že tohle asi fakt nemá cenu.

Sbalili jsme proto zboží tak rychle, jak to jen šlo, a utekli se schovat pod nejbližší volnou střechu. Napůl promočení, s mokrými ubrusy, pokapanými krabicemi se zbožím a částečně mokrým obalovým materiálem už stejně nebylo moc jak pokračovat. Rozhodli jsme se proto akci odpískat.

Zkušenost s místem

I přesto, že velký vliv na návštěvnost místa měla nejspíš probíhající letní sezóna, tak mi to stejně přišlo až moc slabé vzhledem k výši požadovaného nájemného.

Obecně to zřejmě jen nebylo vhodné místo pro naše řemeslné výrobky. To co totiž na trhu frčelo bylo jídlo a pití s sebou, když návštěvníci spěchali z/do práce nebo kolem poledne stihnout oběd. To jsme ale nečekali a museli jsme si na to přijít sami. A zřejmě nejsme jediní.

I Milči kamarádky, které pracují kolem se zmínili, že tržiště se každým rokem zmenšuje a řemeslníků tu také bývalo výrazně víc.

Vyjednávání o nájemném

Od rána do druhé hodiny odpoledne jsme předali zákazníkům zboží v hodnotě několika stovek korun. Nájemné přitom mělo činit nějakých 1300 Kč.

Po vzájemné dohodě s provozovatelem a ujištění, že šlo pro přírodní podmínky o výjimečnou situaci jsme uhradili dvě třetiny z několika přijatých stovek jako nájemné a zbylou třetinu jsme si nechali na dopravu zpět.

Za pět let se vypracujete…

Nějakou chvíli jsme pod střechou ještě uklízeli své výrobky a připravovali se na cestu domů. Potkali jsme přitom kolegu stánkaře, se kterým jsme se dali do řeči.

Ten nás na závěr těchto událostí ještě odzbrojil sdělením, že na tomto místě se člověk musí vypracovat a získat si stálé zákazníky.

Jezdí sem už údajně pět let a za tu dobu se už zaběhl. Při cestě odtud pak Milča jen suše prohlásila, že s takovou jsme si mohli místo vysoké školy rovnou stoupnout ke stánku na Pankráci a čekat, zda se něco stane.

Odjezd s nadějí

Po této náročné zkušenosti pro nás bylo alespoň částečnou záplatou následné setkání s přáteli, na které jsme se těšili. Cestou domů na nás ale celá situace nějak dolehla. Shodli jsme se, že Praha nejspíš nebude to správné místo, kam mířit s naší produkcí.

Pro únavu spojenou s událostmi celého dne od velmi časného vstávání až po útěk z prudkého deště, jsme oba měli podobné pocity a chtělo se nám z toho všeho nanejvýš brečet.

Nakonec jsme však sice nic nezískali, ale také jsme téměř o nic nepřišli. Takový zvláštní nezdar nás však nemohl nijak odradit.

Hned druhý den jsme si proto domluvili s menším časovým odstupem další akci, tentokrát středověkého charakteru.

Nyní jsme však také pokročili se znalostmi ohledně vytavení zboží na stánku a určitě i s výběrem místa a do příště proto víme, co musíme ještě zlepšit. Doufáme proto, že z příští tématické akce už budeme odjíždět veselejší.