Při couchsurfingu v anglickém Bristolu jsme hledali práci a výletovali po městě. Měli jsme čas přemýšlet a našli jsme alternativu. Rozhodli jsme se pro životní změnu.
Po návratu z Jižní Ameriky (více zde) do Evropy jsme měli v plánu si ve Velké Británii trochu přivydělat ještě před jejím vystoupením z Evropské Unie. Zvolili jsme Bristol, jelikož v tomto městě na jihozápadě Anglie žije několik našich kamarádů a je to relativně klidné a prosperující menší město.
Pozn.: Jména lidí, se kterými jsme se setkali, jsou pouze smyšlená.
Couchsurfing v Bristolu
Měli jsme štěstí, že jsme si ještě z Buenos Aires (více zde) domluvili přes Couchsurfing pobyt u Čecha žijícího v Bristolu. Martin žil v Bristolu pouze krátkodobě po dobu trvání svého pracovního úkolu. Měl však pronajatý dům a nechtěl během pobytu trávit mimopracovní čas sám. Proto hostil couchsurfery.
Martin nás nakonec hostil po dobu dvou týdnů. My jsme vařili a ve volném čase uklízeli dům. První týden jsme aktivně hledali práci a snažili se zařídit na novém místě působení. Několik večerů jsme také strávili tematickým hraním scrablu v angličtině a cestovatelskými diskuzemi.
Hledání práce
Hned z počátku jsme při hledání práce nasadili vysoké tempo ve snaze zvrátit mínusové položky na účtu, které jsme hromadili cestou po Chile. Obíhali jsme proto Bristol a roznášeli i rozesílali životopisy do hotelů, barů a zajímavých kaváren. Zapojili jsme se do facebookových skupin, na kterých se ve městě nabízeli volné pozice online.
V jedné restauraci nám nabídli místo číšníka/vítače hostů, ale pouze pro jednoho z nás. Přestože hledali víc lidí, tak páry prý neberou. Je to údajně komplikace kvůli nemocnosti a péči o druhého a dovoleným, při kterých by jim vypadli z provozu dva lidi zároveň. To jsme nakonec odmítli.
Přes jednu agenturu jsme také obdrželi nabídku na práci ve skladu za docela slušné peníze. Při návštěvě pobočky byli z počátku velmi hrr a slibovali nám nasazení do dvou dnů, že tam rychle potřebují lidi.
Stejně tak rychle z toho ale rychle sešlo a už se nikdo neozval. Neozval se nám dokonce vůbec nikdo ani z desítek míst, kam jsme životopis odeslali.
Procházky a setkávání
V mezidobí jsme procházkovali po Bristolu i nedalekém parku. Navštívili jsme tak památný most, který je chloubou průmyslového dědictví města a britského inženýrství. V doprovodu našich kamarádů jsme si prošli městský přístav. Udělali jsme si také procházku podél řeky Avon až téměř k ústí do moře.
Užili jsme si také výlet do velkého městského parku se zbytkem hradu Blaise Castle. Při tom všem jsme tak nějak nasávali atmosféru a inspiraci města. Nápaditost obyvatel Bristolu je totiž zřejmá z mnoha komunitních a uměleckých projektů a různých akcí. Bristol je také domovem známého pouličního umělce Banksyho. Na obrázku vlevo například je fotka jeho grafity na motiv obrazu Dívka s perlou od malíře Jan Vermeer.
S Martinem jsme také zavítali na sraz couchsurferů a spoluhostili ještě další, tentokrát britsko-americký pár couchsurferů.
Změna myšlení
Při tom všem jsme se snažili vymyslet, co vlastně budeme dělat. Čím dál tím víc jsme přemýšleli, jak se zařídit, abychom mohli pracovat po vlastní ose a nemuseli se neustále přizpůsobovat požadavkům zaměstnavatelů.
Po neúspěšném hledáním práce v Bristolu a předtím i Chile a stejně tak po nevydařeném tamním podnikání (psal jsem zde), jsme se čím dál tím víc snažili najít něco svého. Něco, kde budeme moct být spolu, mít prosto pro vlastní tvorbu a realizaci vlastních projektů a přitom se neuvázat do dluhů.
Nakonec jsme opustili myšlenku zaměstnání a práce pro jiné a jednohlasně jsme se shodli, že tudy pro nás už cesta nevede. I dobře placená práce v Británii už pro nás není zajímavá jinak než finančně a neposkytla by nám dostatek prostoru pro realizaci vlastních nápadů.
Sám jsem byl za prací ve Spojeném království už třikrát a mnoho nového mě další práce naučit nemůže. Běžnými zaměstnáními jsme si s Milčou oba již také prošli. Vracet se zpět do kolečka výplaty, útraty, úspory a neustálého stresu a vyčerpání se nám už také nechce.
Našli jsme alternativu
Při výše zmíněných úvahách jsme však konečně odhalili, co vlastně dělat chceme. Chceme si vyrábět, co nejvíc věcí sami. Chceme si pěstovat vlastní jídlo, užívat a zpracovávat dary přírody. Chceme klid, prostor a čas pro seberealizaci a realizaci vlastních nápadů a projektů.
Vlastní bydlení si sice dovolit nemůžeme a peněz nám také do začátku mnoho nezbylo, za to máme nyní mnoho inspirace, nápadů i vůli a touhu je realizovat. Obrátili jsme se proto kam jinam, než na rodinu. A hle našli jsme neprobádanou cestičku do neznáma.
Zpátky na český venkov
Uvědomili jsme si, že rodinné zázemí nemusí být vůbec na škodu. Rodiče mají kolem rodinného stavení k dispozici víc prostoru, než rukou, které se o něj mohou starat. Stejně tak jsou tam k dispozici základní nástroje pro práci se dřevem, kovem i půdou.
Zkusili jsme jim proto zavolat a poradit se, jak by se na takovou myšlenku dívali. Vyšlo najevo, že zájem je oboustranný a nějaký prostor se tam pro nás opravdu najde. Mohli bychom tak z počátku dobrovolničit u nich, ať to neděláme pořád v zahraničí u neznámých lidí a s nejistými výsledky.
Budeme si navíc moct vzájemně pomáhat a usnadnit si život. Můžeme se také stát již čtvrtou generací jedné rodiny, která se o bývalý mlýn stará a navázat na bezmála 100 let trvající rodinnou tradici.
To není do začátku vůbec málo. Je to však také velký závazek a velká, dlouhodobá práce. Shodli jsme se však s Milčou, že to za zkoušku stojí. Taková příležitost se naskytne asi jen jednou za život.
Rozhodnutí padlo
Nevíme, jestli to zvládneme, jestli to půjde podle našich představ, ani jestli to vůbec půjde. Rozhodli jsme se ale zvednout hozenou rukavici a vrátit se domů.
Koupili jsme proto letenku a začali se připravovat na nový způsob života. Ve výhledové době, tak nejspíš dojde ke změně skladby témat tohoto blogu. Necháme se ale sami překvapit, co budoucnost přinese…
You must be logged in to post a comment.