Coyhaique: Podnik, který nevyšel

Chtěli jsme si v Coyhaique zřídit hostel, ale trochu to nevyšlo. Chtěli jsme pracovat, ale také to nějak nevyšlo. Nakonec jsme odjeli z Patagonie na Workaway.

Na jihu Chile jsme si plánovali přes léto přivydělat prací s turisty. V létě se totiž turisté z chilské Patagonie koncentrují do úzkého místa kolem silnice Carretera Austral (psal jsem zde) a několika málo osad kolem ní.

Coyhaique je hlavním městem regionu Aysén a jediným městem na tisíce kilometrů mezi Puerto Montt a nejjižnějším městem celého Chile Punta Arenas.

S našimi zkušenostmi podél Carretery Austral jsme nabyli dojmu, že by mohlo být dobré tady chvíli zůstat, najít si práci a trochu si přivydělat na další cesty. Jako v celém Chile jsme i v Coyhaique narazili na přemrštěné ceny za ubytování s rozporuplnou kvalitou.

To vše navíc na začátku léta a sezóny, která tu trvá od ledna do poloviny března. Je to prakticky jediný čas v roce, kdy tudy projíždějí „davy“ lidí. S tím také mnohdy souvisí znásobení cen za ubytování a dopravu.

V Coyhaique jsme také natrefili na výrazný nedostatek ubytovacích kapacit. Měli jsme však štěstí, že jsme našli snad poslední dostupné ubytování u kluka jménem Viktor, který zrovna rozjížděl svůj ubytovací kšeft a byl nám v mnohém ochotně nápomocný.

Nápad: hostel na léto

S Milčou jsme se proto shodli, že v těchto podmínkách musí být snadné si zřídit hostel a pronajímat ho přes AirBnB. Mohli bychom ho udělat cenově dostupným, kvalitním a s námi, kteří se domluví anglicky. Také jsme se chtěli na chvíli zastavit a mít možnost trávit čas společně na jednom místě a nejlépe si přitom i přivydělat.

Mohli bychom se tím také vyhnout místní pracovní kultuře, která potřebuje tři až šest lidí na to, co u nás zvládne jeden člověk. Mají tu navíc devíti hodinový pracovní den a ani výdělky nejsou nijak závratné.

Zkonzultovali jsme náš nápad s Viktorem, který nám poradil, abychom se do toho pustili co nejdříve. V sezóně totiž všichni místní pronajímají ubytování pouze za denní sazbu, což celý pobyt pochopitelně dost prodražuje.

Rizika?

Podle našich výpočtů by stačila poloviční obsazenost, abychom si přes léto pokryli náklady. I kdyby ne, tak rizikem by bylo léto v krásném i když chladném prostředí patagonských hor v Coyhaique a nové zkušenosti.

Ani nájem domů za měsíční sazbu není ve srovnání třeba s Prahou nijak drahý. Z našich úspor bychom tak léto zafinancovali i kdyby „to nevyšlo“. Rozhodli jsme se proto jednat rychle a poohlédli se po možných nemovitostech na pronájem.

Realitní experti na Coyhaique

Začali jsme novinami, ptaním se v obchodech, u sousedů, obvoláváním domů s cedulí pronájem nebo prodej. Narazili jsme přitom na všemožné nemovitosti se všemožnými podmínkami.

Naše nemovitost měla splňovat několik požadavků: dvě až tři místnosti z čehož jedna pro nás, nejlépe s nábytkem a pochopitelně přijatelná cena. Hledali jsme proto kombinaci těchto podmínek.

Obvykle však měly navštívené nemovitosti nějaký háček. Buď je majitel nechtěl pronajmout pouze na léto nebo neměly nábytek nebo za ně chtěli příliš nebo něco jiného.

Našli jsme…

Hledáním a prohlížením domů jsme strávili asi týden. Našli jsme ale jeden dům, který naprosto splňoval požadavky.

Dům se třemi ložnicemi, nábytkem, základním vybavením do kuchyně a krbem pro teplo ve chladných dnech patagonského léta. Cena byla na místní podmínky také přijatelná a doba pronájmu do poloviny března. Majitelka navíc potřebovala brzy odjet z města a celou záležitost vyřídit co nejdřív.

Informovali jsme jí, že bychom rádi dům sdíleli s dalšími lidmi a bez toho to pro nás nepůjde. Dál jsme nápad nerozvíjeli, když nám řekla, že si to musí ještě rozmyslet. V dobrém jsme se rozešli, načež nám odpoledne napsala, že s tím souhlasí. Nabyli jsme tak dojmu, že je všechno v pořádku.

Pojmy a dojmy

Dohodli jsme se na ranním setkání u notáře, který v Chile za malý poplatek standardně potvrzuje a připravuje všechny smlouvy. S Milenou jsme ráno kvůli omezení na výběr hotovosti na čtyřikrát vybrali peníze z bankomatu, což nás jen na poplatcích stálo v součtu na 1200 Kč.

S paní jsme se poté sešli u notáře, načež na naši připomínku ohledně dopsání klausule ohledně sdílení domu se paní majitelka rozpovídala o tom, co vlastně všechno nechce, aby se s domem dělo.

Představili jsme proto pro jistotu celou naši myšlenku, načež se vzpříčila, že takhle to nejde a rozhodně nesouhlasí s tím, aby se v jejím domě lidé střídali. Po delší diskuzi pak z obchodu sešlo.

Risk vždy není zisk

Byli jsme z toho trochu smutní, jelikož jsme tomuto nápadu věnovali mnoho energie. Zůstali jsme navíc s nižšími zůstatky na českých účtech a spoustou hotovosti v chilské měně. Ale co, peníze jsou stále peníze.

Nakonec se nám nic závažného nestalo a zůstalo nám alespoň poučení. Spíš než věci uspěchat, je musíme důkladně prodiskutovat se všemi zaangažovanými stranami a porovnat s našimi možnostmi.

Hledání práce aneb tudy také ne

Když nevyšel nápad s prací po vlastní ose, museli jsme to zkusit postaru a poohlédnout se po nějaké práci. Našli jsme několik zajímavých možností v oblasti turismu.

I ty nás však brzy vyvedly z omylu. Každý potenciální zaměstnavatel sice chce zaslat životopis, ale když ten náš z Evropy uvidí, tak se nejspíš sám zastydí nebo prostě nechce riskovat, že si řekneme o víc, než je tu běžné.

Mnozí Chilané jsou také přehnaně hrdí, zapomnětliví co se slíbeného týče a jak nám tu i někteří místní potvrdili tak i závistiví. Neodpověděl nám nikdo.

Na několik zajímavých míst kam jsme dříve zaslali životopis jsme se zkusili ozvat znovu. Na jednom nám řekli, že jim máme znova poslat životopis, protože se ten první ztratil, na druhém nás napínali několik dní. Na třetí volání z naší strany nám sdělili, že třeba na příští sezónu, by to možná šlo.

Takový přístup nás trochu urazil i zklamal zároveň. Chile asi nepotřebuje ani dobré ani schopné lidi. Kvalifikace ani schopnosti tu zdá se nehrají velkou roli. Museli jsme proto vymyslet, co dál.

Workaway

Po těchto zkušenostech jsme chtěli odjet ze studeného Coyhaique, kde během našeho pobytu několikrát nasněžilo v takzvaném patagonském létě. Chtěli jsme se přesunout do teplejších míst, někde se zastavit a pořádně si rozmyslet co dál.

Vzpomněli jsme si přitom, že už před odjezdem do Chile jsme našli jedno zajímavé místo přes Workaway. Jedná se o dobrovolnou práci výměnou za stravu a ubytování (více o Workaway jsem psal zde). Napsali jsme tam a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, stejně jako rozhodnutí se tam vydat.

Přelet, přejezd, chůze a stopování

Nejsnazší možností, jak se dostat z Coyhaique ztraceného uprostřed Patagonie, bylo letadlem. S pomocí našeho hostitele Viktora jsme pak po internetu nakoupili letenky a jízdenky a zaplatili mu je dříve vybranou hotovostí.

Ve zbývajících dnech jsme si v klidu prošli město a jeho nejbližší okolí. Do přírodních parků ani na žádné turistické místo jsme už ale nejeli. Byli jsme unavení a nechtělo se nám platit za každý vstup do lesa a prakticky každý krok, který tu člověk udělá.

Rádi jsme pak odletěli zpět do hlavního města Santiago de Chile, odkud jsme přejeli do Pucónu. Pak ještě do nedalekého Currarehue a pak ještě kus pěšky a stopem až na Workaway k Juanovi…