Peníze jsou jinou formou času. Při jejich utrácení neplatíme penězi, ale časem svého života. Je proto třeba rozlišit potřebu a spotřebu. Víc práce nezaručuje víc peněz a ušetřit životní čas lze nakonec i starou dobrou skromností.
Peníze jsou nástroj, na jehož získání vynakládáme nemalé úsilí. Dojíždíme pro ně dlouhé vzdálenosti, celé dny pro ně pracujeme a pro samé získávání nám pak prakticky nezbývá čas, chuť ani síla si je užít.
Ze zkušenosti vím, že to funguje i naopak, a když člověk může žít naplno a má k tomu čas, tak obvykle nemívá peníze, nebo mu celkem brzy dojdou. Je to zajímavý paradox, který jsem opakovaně vyzkoušel sám na sobě. Věřím, že cesta ven existuje. Nepřestávám hledat a přestože jsem prozatím musel stejně začít pracovat, tak právě zkouším jedno z možných řešení.
Peníze jsou jiná forma času
Uprostřed těchto myšlenek a pokusů jsem měl možnost shlédnout vyjádření bývalého uruguayského prezidenta Josého Mujica, který mě v krátkém videu (zde) donutil k zamyšlení nad tím, že peníze vlastně představují čas a nikoli naopak, jak to obvykle máme možnost slyšet.
Velmi jsem se sžil s představou, že každý náš nákup vlastně neplatíme penězi, ale časem svého života. Časem, který jsme museli strávit vyděláváním oněch peněz, kterými právě platíme. Každá vynaložená koruna pak představuje minuty života, které už nám nikdo nevrátí.
Potřeba nebo (s)potřetba
Sám na sobě občas pozoruji lenost nebo únavu či neochotu, která vede ke ztrátám oněch drahocenných minut životního času. Třeba ve chvílích, kdy jsem večer líný si uvařit a tak si na druhý den přes poledne prostě zajdu na oběd. „No co, vždyť to není zas tolik peněz“, řeknu si. „Jeden oběd přece nikoho nezabije“. V ten moment však už životní minuty utíkají, za něco naprosto zbytného.
Moje potřeba totiž není nechat se obsloužit v příjemném prostředí restaurace, ale prostě se zdravě najíst, abych měl sílu pokračovat dál. Když si navíc podobné „no co“ člověk řekne i několikrát do týdne, v několika týdnech v měsíci, tak může taková částka představovat už nemálo ztracených hodin.
Přitom mě vaření vlastně baví. Je to činnost při které si odpočinu, nasytím se, mám radost z toho, že přesně vím, jaké ingredience jsem použil a navíc ušetřím i nemalé peníze.
Zvyšování produktivity alias křeček v kolečku
Často čtu a slyším námitku, že kdybych byl efektivnější, víc a efektivněji pracoval namísto ztrácení času s vařením, tak si víc vydělám, a nemusí mě to vlastně vůbec trápit. To ale podle mého názoru není vůbec správně. Kapacita člověka totiž není neomezená a já nejsem robot. Nemohu ani víc pracovat ani neustále zvyšovat produktivitu. Vlastně ani nechci.
Nechci trávit svůj čas vyděláváním vícera peněz proto, abych jich víc utratil. Člověk by tím sice roztočil ekonomickou aktivitu, ale vlastně předal svoji sílu a životní čas lidem, kterým platí. Logicky totiž platím za drahý čas mnoha dalších lidí a navíc obchodní marže majitelů podniků a daně státu s tím vším spojené.
Naopak mi připadá, že toto takzvané zvyšování efektivity má přesně opačný efekt. Větší výkon totiž nejde držet do nekonečna a nakonec jednou musí přijít odpočinek, jinak to stejně nakonec bude znamenat jen větší únavu, frustraci a víc času ztraceného prací. O zdraví, které tímto postupem dřív nebo později utrpí ani nemluvě.
Krok k řešení
Svým drobným krokem k řešení své situace jsem nastoupil na cestu změny. Nyní si vařím a to co nejčastěji to jde. Dospěl jsem totiž k závěru, že jedním z klíčů k řešení je právě ona redukce (s)potřeby. Výše uvedený příklad s vařením je jen jedním z mnoha drobných rozhodnutí, které každý den činíme.
Podaří-li se zredukovat zbytné potřeby a tím pádem i výdaje a nejlépe místo toho tvořit přebytek a úspory, pak bychom měli být i na nejlepší cestě k tomu, aby se situace postupně změna v náš prospěch a jednou jsme si skutečně mohli dovolit méně pracovat a více žít.
Shválně si při příštím vytažení peněženky z kapsy zkuste představit, kolik životního času na ten který nákup právě hodláte vynaložit. Možná Vás to pak stejně jako mě „nakopne“ k přemýšlení o (s)potřebě trochu jinak.
Oběd za ztracenou půl hodinu života? Víkend v evropské metropoli za 3-4 dny života? Ne děkuji, mám svůj čas rád a věnuji ho pouze důležitým věcem.
