Plachetnicí po Itálii: Ischie, Capri, Salerno a střídání posádky

Návštěva ostrova Ischia v době fiesty a mezizastávka na Capri. Přeplavba se stoupáním proti větru vyvolala lásku k plachtění a moři. Střídání posádek u Salerna a pozvolný přesun po souši.

Při noční přeplavbě z pontických ostrovů kolem Ventotene jsme vyzkoušeli záchranné vesty. Přiblížili jsme se totiž lehké bouři, která nás naštěstí sice minula, ale rozvlnila moře. Ranní příjezd na ostrov Ischia navíc provázel silný protivítr.

Po několika hodinovém stoupání do původně plánovaného zálivu San Angelo, jsme si nakonec cestu prodloužili kolem celého ostrova až ke Castello Aragonese.

Ostrovní fiesta

V den našeho příjezdu se konal první den fiesty pro místního svatého. Na nábřeží vzniklo k večeru pódium a zahrál údajně nejslavnější italský saxofonista. Po přístavu mezi plachetnicemi a čluny navíc jezdili vodní taxíky, takže doprava na/z moře byla velmi pohodlná.

Silný vítr zdržel naši výpravu u Catello Aragonese na několik dní. Výhodou bylo, že jsem si užil i další den fiesty, který zahrnoval místní pochodovou kapelu. Průvody mám rád a tak jsem se jako jeden z mála zařadil a pochodoval s nimi až do kopce, kam už se nikomu nechtělo.

Byl jsem zvědavý, co se bude dít. Pochodové kapely přece nechodí městem jen tak pro nic za nic. Po nějaké chvíli se opět začalo hrát a průvod sešel na plošinu k moři. Pochopil jsem, že stojíme u historické kaple a bude se konat mše. Nakonec se k mému překvapení konala i hostina a místní dobrodinci začali mezi lidmi roznášet všemožné lákavé pokrmy a došlo i na velký dort.

Na pevnině klid

Fiesta byla příjemným zpestřením doby trávené na souši, jíž jsem se touto dobou snažil maximalizovat. Pobyt na malém prostoru bez špetky soukromí je přece jen vyčerpávající. Je příjemné, když si pak člověk může zpestřit den a potkat jiné lidi.

Na Ischii jsem opět poznal, jakou cenu má samota. Člověk asi musí ztratit, aby si začal vážit toho, co má. Třetí den na ischijské pevnině jsem opět opustil posádku a vydal se sám prozkoumávat ostrov. Přitom jsem si uvědomil, jak moc si vážím úžasných momentů, kdy slyším zpěv ptáků, cikády, vítr v korunách stromů či ševelení spadaného listí.

Mezizastávka na Capri

Z rána čtvrtého dne jsme vypluli dál a cestou na Capri foukal vhodný zadoboční vítr. Brzy jsme proto dorazili k cílovému ostrovu.

Jednodenní pobyt zde proběhl přinejmenším s důraznou výměnou názorů. Není asi ale třeba dále zabíhat do podrobností.

Ostrov Capri je kamenitá skála s jakýmsi sedlem uprostřed, ve kterém se nachází vesnička Capri. Z obou stran „prohlubní“ ostrova se nachází kotviště a v té větší na severu dokonce valem chráněný přístav. Na houpajícím moři v Marina Piccola jsme strávili noc a ráno pokračovali dál směrem k pevnině.

Stoupání proti větru a láska k moři

Při poslední přeplavbě z Capri podél pobřeží kolem Amalfi do města Salerno jsem si vyzkoušel, co taková plachetnice vlastně umí. Poslední část cesty jsme totiž tzv. stoupali na vítr, což prakticky znamená plachtit proti větru.

Při slunném počasí a proti mírné bríze loď skákala vzdor vlnám, až člověku šplouchala mořská voda do tváře. Byla to úchvatná jízda a dospěl jsem tím k příjemnému poznání, že miluji moře. Rozhodl jsem se, že budu-li mít jednou příležitost, pořídím si vysokostěžňovou plachetnici a vyrazím na námořní výpravu kolem světa.

Střídání posádek a směr Řím a domů

Svůj úděl jsem přestál až do konce. Došlo k vystřídání posádky, takže mohu prohlásit svůj úkol dopravit loď z Říma do Salerna za splněný. Nyní mohu v klidu pokračovat v cestě po Itálii a navštívit Pompeje, Neapol a Řím a pak se v klidu vrátit domů.