Dorazil jsem do poslední zastávky ve Francii. Obdržel informace o další cestě v informačním super centru. Překonal Pyreneje a přespal v klášteře Roncevaylles ve Španělsku.
Poslední den pochodu Francií mi pršelo. Začalo hned z rána a s přestávkami déšť vydržel celý den. Asi po dvou hodinách chůze jsem našel přístřešek pro poutníky, vytvořený z bývalé církevní nemocnice. Zamířil jsem dovnitř a k mému překvapení jsem zde našel známého Franka. K tomu navíc drobné občerstvení za dobrovolný příspěvek.
Společně jsme pak vyrazili do deště. Frank mi pomohl nasadit opět vysoké tempo a tak jsme brzy míjeli celé kolony lidí.
Start i cíl je v Saint Jean Pied de Port
Saint Jean Pied de Port je poslední zastávkou na Svatojakubské cestě ve Francii. Mnoho lidí tu začíná a mnoho končí. Ubytovny i celé město tak v odpoledních hodinách přetékají lidmi. Vyplatí se proto být zde brzy.
My jsme dorazili kolem jedné. Před městskou ubytovnou už čekal první nadšenec, který nás informoval o poutnickém centru o kus dál ve městě, kam jsme zamířili. Objevili jsme zde však pravý poutní humbuk. Každý začínající poutník se zde zastaví, aby si opatřil Credencial a vlastně všechny informace o další cestě. Bylo tu mnoho lidí, mnoho přepážek i vše co člověk potřebuje pro další cestu.
Vystáli jsme frontu a obdrželi seznam ubytoven podél celé poutní cesty, rozpis etap s převýšením i vzdálenostmi a také se dozvěděli, která ubytovna je zde ve městě nejlevnější. Asi nijak překvapivě právě ta s prvními čekajícími nadšenci. Noc zde vyšla na přijatelných 10 eur včetně snídaně. Po našem návratu se však již fronta natáhla a tak jsme se zařadili.
Po otevření dveří se nám v nastalém zmatku podařilo zabrat postel. V deštivém odpoledni jsme si pak dopřávali výhled na okolní hory. Plánoval jsem si zde dopřát den volna po velkých přesunech z minulých dnů, jelikož však noclehárna přes den zavírala a musel bych stejně ráno odejít, tak jsem se na druhý den i s bolavýma nohama rozhodl pokračovat.
Příští stanice Pyreneje
V šest mě již vzbudili první balící nadšenci. Co naplat, spát se již nedalo. Příští stanicí již je španělský klášter v Roncevaylles. Na poutníky začátečníky čeká náročný, 27 kilometrů dlouhý přechod Pyrenejí s převýšením 1200 metrů vzhůru, následované sestupem o 500 metrů do Roncevaylles.
Vyrážel jsem sice již za tmy v sedm hodin, ale naprostá většina lidí již byla na cestě. Mohl jsem tak pozorovat dlouhý řetěz lidí, táhnoucí se přes město kamsi do dáli. Cesta mě natolik vcucla a změnila můj zaběhlý rytmus, že jsem nasadil vysoké tempo a prostě šel. Z počátku byla cesta rovná, ale nedaleko za městem začalo stoupání. Prudké stoupání. Myslím, že spousta lidí významně podcení začátek a tak s sebou nesou mnoho věcí, nemají fyzičku a ani neumí používat trekové hole.
Náročné stoupání
Nebudu tvrdit, že to bylo snadné, měl jsem co dělat, abych zvládnul dlouhé, táhle stoupání, ale i tak jsem míjel cestou mnoho lidí. Po několika hodinách jsem míjel i lidi, kteří začali o dvě hodiny dřív, než já. Jedna paní mě dokonce nazvala TGV (Francouzské rychlé vlaky). Během tohoto dne jsem také zpozoroval změnu jazyku. Místo francouzštiny začala dominovat angličtina. Přibylo tu totiž velké množství Američanů a Kanaďanů.
V půlce nastoupila mlha a místy byla tak špatná viditelnost, že jsem sotva viděl poutníky kolem sebe. Téměř pod vrcholem kopce jsem nakonec vstoupil do španělského regionu Navarra. Překonal vrchol cesty a zahájil sestup.
Obří ubytovna v Roncevaylles
Podle plánu trvá přechod Pyrenejí lidem běžně sedm hodin. Mě se podařilo dorazit do kláštera v jednu, po šesti hodinách náročného výstupu. Roncevayles je první španělskou zastávkou. Jediné, co zde stojí je klášter, který je však na neustálý příval poutníků připravený. Je zde noclehárna s kapacitou 400 lidí. Několik klášterních budov tak slouží pouze pro potřeby poutníků. Každé patro je rozděleno do několika sekcí, které jsou dále děleny na koje o dvou palandách.
Jediné dva zádrhely jsou pouze jedna přepážka pro odbavení všech příchozích a absence obchodu. Nerozvážně jsem s sebou přes Pyreneje nesl pouze to nejnutnější na přechod, s očekáváním, že pro tolik příchozích bude k dispozici nějaký obchod. Nebyl. Bylo zde sice k dispozici několik automatů s všemožným svinčíkem, jako jsou párky bez masa, rozmočené, chlazené bagety a spousta čehosi nerozpoznatelného do mikrovlnky za násobky normálních cen.
Naštěstí se mi podařilo najít zapomenutou rýži, jež už s párky vytvořila použitelnou kombinaci. Pak rychle spát a nabrat energii na další den. Ještě, že jsem šel spát brzo, jelikož v šest ráno již někdo rozsvítil, aby rozespalé poutníky vyhnal dál.
You must be logged in to post a comment.