Na Svatojakubské cestě mi pršelo tři dlouhé dny a mraky s mlhou zakrývaly nádherné výhledy na okolní hory. Konec padajících trakařů však nastal u Curyšského jezera v pravou chvíli. Do soutoku poutních stezek jsem tak nakonec vstoupil suchou nohou.
Přes Švýcarsko byla Svatojakubská cesta (čtěte více zde) do města Wattwilu ve znamení deště. Město leží pouhých 10 km od posledního stanoviště, a přesto jsem po krátké cestě dorazil natolik vysílen, že jsem nemohl dál. Celý den jsem totiž pochodoval v dešti.
Nocleh jsem našel v místním klášteře, jež nyní pod správou františkánského řádu provozuje brazilský sociální koncept Fazenda da Esperanza. Ten slouží jako útočiště pro lidi s problémy s alkoholem a drogami. U večeře se sešli zástupci osmi národností. Večeře, snídaně, nocleh a svačina, jež mi vystačila na oběd další den, vyšla na 40 franků (cca 1000 Kč). To je zaručeně nejlevnější možné ubytování ve Švýcarsku. Jídlo ze supermarketu bohužel nevyjde o moc levněji, takže jsem alespoň ocenil variabilitu nabízené stravy.
Obyvatelé vyměnili své prostředí za klášter s pravidelnou modlitbou, prací na údržbě budov, v kuchyni, na zahradě a bez elektroniky. Místní bratr a zároveň farář z Polska plánuje tento koncept po několika měsících pobytu zde ve Švýcarsku rozšířit i do Polska.
Zahřátí cestou
Ráno jsem opět vyrazil směrem na Santiago de Compostela, prozatím po Švýcarsku do deště. Jediným světlým bodem byla zastávka u pána, který mě pozval na čaj a sušenky a povyprávěl o svém životě. Čile se zajímal o cestu do Santiaga. Jeho nová chata, jíž postavil pouze s pomocí rodiny, stojí přímo na Svatojakubské cestě účelně, aby mohl potkávat poutníky. Ukázal mi také fotky s výhledem na okolní hory. Pro déšť a mlhu jsem z toho však neviděl nic. Navíc jsem se dozvěděl, že v horách napadlo až 30 cm sněhu. To je i prý i na Alpy dost nevídané.
V Sankt Gallenu jsem poslal domů svetr a zbavil se další výbavy, jíž jsem za celou dobu ani jednou nevyužil. Nebylo mi proto úplně teplo, avšak konečně jsem využil svůj vařič a pravidelně si vařil čaj. Spolu s pohybem jsem celkem slušně udržel tělo v teple.
Prudký déšť ustal až odpoledne. Oblačnost začala trhat a více než třídenní nepřetržitý déšť konečně ustal. Tou dobou jsem již procházel kolem Curyšského jezera a poslední, asi 11 kilometrový úsek trasy jsem si tak už celkem užil.
Soutok poutních stezek – Rapperswil
Rapperswil (Více na wiki zde) není přímo na trase cesty, jež prochází z druhé strany jezera. Zvolil jsem však tuto variantu kvůli vyhlášené poutnické ubytovně, jež leží v místě soutoku dvou Svatojakubských poutních stezek (více o trasách Svatojakubské cesty po celé Evropě – čtete zde). Jedné z Kostnice a druhé z bavorského Švábska. Místo je tak významným bodem cesty. Bylo však velmi nepříjemné počasí a spousta poutníků si cestu zřejmě rozmyslela, takže jsem zde nakonec potkal pouze tři další odvážné poutníky a to všechny ty, jež jsem potkal předešlého dne ve Watwilu.
Čtěte dál:
Vítejte ve Švýcarsku
Vybavení: Co s sebou na půlroční pochod
—————————–
Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek Svatojakubské poutní cesty aneb jak, kudy a po které trase jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).
