Svatojakubská pouť: Vítejte ve Švýcarsku

Přeplul jsem lodí hranici Německo a Švýcarsko. Svatojakubská pouť vede po vodě přes Bodamské jezero z Lindau do Sankt Gallenu.

Rorschach je počátečním bodem švýcarské Svatojakubské trasy na břehu Bodamského jezera. Cesta mě vedla přes první kopce s celkem příkrými svahy. Bylo vedro a tak jsem měl po prvních 15 kilometrech ve švýcarských Alpách dost.

Dorazil jsem do města Sankt Gallen, kde se nachází poutnická ubytovna (Pilgerherberge) v přijatelné ceně 15 eur za noc. Co mě potěšilo ještě víc, byla plná spíž jídla, jež bylo poutníkům volně k použití.

Podařilo se mi zde vyjednat jednu noc navíc, abych si odpočinul. Většina poutníků chodí pouze kratší části trasy a tak mi jako důvod postačilo, že jsem přišel až z Čech. Většinu volného dne jsem strávil v knihovně na internetu, abych dohnal zameškané články na blog i do práce a získal alespoň základní přehled o Svatojakubské poutní trase ve Švýcarsku. Kvůli předraženým cenám roamingu jsem si pořídil místní sim kartu a vyřídil nutnou administrativu.

K večeru začalo podle předpovědi pršet. Jelikož jsem však byl po celém dnu rozehřátý, využil jsem příležitosti zaplavat si na koupališti vytvořeného z přírodního jezírka, několik minut cesty do kopce nad ubytovnou. Příjemně jsem se osvěžil a oproti každodenní chůzi si protáhl tělo při jiném pohybu. Ráno jsem zjistil, že předpověď počasí jim tu bohužel vychází.

Déšť a ještě víc deště

Když jsem ráno vyrážel, pršelo. Chvíli jsem se skrýval v knihovně, a když přestalo, vyrazil jsem. Ovšem déšť spustil znovu. Po několik kilometrech jsem se tentokrát ukryl v kostele. Byl protestantský a předsálí naštěstí mělo jakousi konferenční místnost se židlemi a stolkem, kde jsem přes poledne psal. Déšť asi po dvou hodinách trochu ztlumil a tak jsem pokračoval.

Netrvalo však dlouho a déšť znovu zesílil. Člověk časem otupí a tak jsem šel postupně ve stále větším lijáku. Dobré vybavení naštěstí zadrželo většinu vody, takže jsem byl spíš zpocený, než zmoklý. Co ovšem pláštěnka neochránila, byly boty. I přes veškerou snahu mi do nich postupně nateklo. Možnost vyhnout se vodě prostě nebyla. Všemožně jsem se pak skrýval už jen před nejprudším deštěm.

Menší krizi jsem měl ve chvíli, kdy jsem snědl poslední zbytek sýru, bylo kolem páté hodiny a do cíle mi zbývaly ještě tři hodiny do kopce. To vše když jsem seděl v asi metr vysokém přístřešku na dřevo, protože pršelo tak prudce, že jsem opravdu nemohl pokračovat. Zhruba po půl hodině déšť ztlumil a tak jsem co nejrychleji pokračoval.

Po další hodině dokonce déšť na chvíli ustal a tak jsem si mohl užít panoramatických výhledů na Alpy z vrcholu zdolaného kopce.

Sociální projekt s ubytování pro poutníky a sauna

Největší překvapení však čekalo v poutnické ubytovně, kam jsem nakonec kolem půl deváté dorazil. Okamžitě jsem obdržel čaj a večeři. Farma sloužím Švýcarům, se sociálními problémy jako terapie a také pro lidi, kteří si nemohou dovolit platit místní nehorázně vysoké nájemné.

Po večeři jsem jako bonus po studeném a velmi mokrém dni využil místní infrasaunu a odpadl. Ráno jsem zjistil, že paní domácí saunu využila také jako sušárnu pro boty. Celou noc prudce lilo a tak to více méně pokračovalo i ráno. Co naplat musel jsem dál.

–

–

–

–

–

—————————– 

Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek Svatojakubské poutní cesty aneb jak, kudy a po které trase jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).