Překonal jsem na Svatojakubské cestě pohoří Hohen Bogen, na jehož úpatí mě před lijákem zachránila milá stařenka. Zaznamenal jsem první úspěšný nocleh na faře. Po náročném dni, jsem našel nocleh v samostatném pokoji a dopřál si výbornou večeři v příjemné společnosti.
S vypětím všech sil jsem na Svatojakubské cestě v Německu z Neukirchenu překonal horský hřeben Hohen Bogen. Při pětikilometrovém výstupu po příkrém svahu jsem ztratil značenou stezku a podle oka, GPS a velmi nepodrobné mapy hledal správný směr. Vrchol jsem nakonec z opačné strany obešel a napojil se zpět na stezku.
Při sestupu mě stihla prudká průtrž mračen. Doběhl jsem k jediné chalupě široko daleko, kde mě paní majitelka bez váhání a sebemenší znalosti angličtiny pustila dovnitř. Pohostila mě a u rozehřátých kamen jsem si mohl zasušit zmoklé boty. Intenzivní kurz němčiny pokračoval a částečně znakovou řečí jsem vyzvěděl, že je jí devadesát let a má deset dětí. Další části vyprávění jsem bohužel nerozuměl. Pršet přestalo a na cestu jsem ještě vyfasoval jakési koblihové kuličky s rozinkami.
První noc na faře
Za slunného počasí jsem poté dorazil do města Bad Kotzting. Opět mi to nedalo a tak jsem při průchodu kolem kostela, připomínajícího spíš hrad, zkusil štěstí na faře. Bylo prázdno, ale než jsem stihnul odejít, vrátil se z města farář Herbert. Jako poutníka mě hbitě ubytoval ve farním centru.
Dle jeho informací zde byl nejprve hrad a až potom kostel. Farní centrum tedy stojí v místě bývalé hradní zbrojnice. Následně jsem obdržel teplou večeři a při té příležitosti se Herbert pochlubil kopií sošky příbramské Panny Marie Svatohorské. Ke snídani pak přizval i brazilského vikáře, se kterým jsem si vlastně poprvé v životě procvičil španělštinu.
Nohy sotva melou
Ráno jsem vyrazil směrem k městu Konzell. Nohy po předešlém horském výstupu nemohly a tak jsem ve třetině trasy únavou usnul na lavičce pod lesem. K večeru jsem pak dorazil k městečku Rattenberg, za nímž jsem nalezl příjemný penzion Perlbach.
Měl však plně obsazeno. Energická paní majitelka mi ale vymyslela ubytování v přilehlém autokempu. Přidělila mi téměř hotový pokoj, kterému chyběl jen záchod. Ten jsem však měl k dispozici o pár metrů vedle v kempu. Vlastní pokoj s velkou postelí za 10 eur na noc. Večer jsem navíc zakončil výbornými špeclemi ve společnosti místních, jež mě dobrosrdečně pozvali na pivo.
—————————–
Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek cesty aneb jak jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).
