Posedlost časem symbolizují hodiny. Jsou přítomné snad všude, kde se pohybujeme a na všech zařízeních. I přes to jsme z nějakého důvodu stále pozadu. I čas lze ale vnímat rozdílnými způsoby.
Neustále za něčím spěcháme a neustále jsme pozadu. Práce, termíny, deadlajny, projekty, úkoly a plány do budoucna. Do toho rodina, přátele a koníčky a jako vrchol všeho v mnoha případech splátky dluhů. Nic z toho nepočká, všechno má absolutní přednost a čas běží.
Do toho nás bombardují informace a podněty ze všech stran, které přehlcují naše myšlení. Od článků o tom, co se děje u nás či ve světě, přes všudypřítomné reklamy až po sociální média, která nám bez ustání podsunují ukázku „šťastných“ a usmívajících se lidí, kteří to všechno „zvládají“.
Opravdu je to tak? Musí to tak být? A podle koho?
Člověk je neustále na tenké hraně. Je to všechno nebo nic. Jsme lapeni v situacích, kdy ze sebe musíme vyždímat maximum, abychom splnili všechny ty nároky, jen abychom nemuseli přiznat „porážku“, a „cítit se jako ztroskotanci“, kteří „to nezvládli“.
Ale je opravdu možné to všechno stihnout? Je možné splnit všechny ty šibeniční termíny, nároky a požadavky, které se na nás valí ze všech stran, z celého okolí? A mít přitom ještě čas na sebe, na vlastní myšlení a psychohygienu? Jak při tom přitom ještě brát ohledy na druhé? Kde na to všechno máme v tom zběsilém tempu vzít čas? A kdo vlastně říká, že to tak má být? A proč to vůbec posloucháme? Je nám to vůbec k užitku? A když ne nám, tak komu?
Zjistil jsem, že rozklíčovat tyto otázky vydá na několik článků, ne-li přímo knih. Vyžaduje to také velkou životní zkušenost a odstup od situací. Zkusme to ale vzít popořadě, od těch jednodušších otázek. A jelikož je to velmi komplexní téma, rozhodl jsem postupovat po kouskách, aby byly informace vstřebatelnější.
Dvojí vnímání času
I čas má totiž své varianty. Podle starých Řeků existuje dvojí pojetí času. Chronos a Kairos. Chronos představuje chronologický čas tak jak ho známe a používáme a jak nám ho všudypřítomné hodiny odpočítávají. Je pevně definovaný, od vteřin po roky. Je lineární a pevný, kalendářní a neměnný.
Kairos naopak představuje spíše nelineární, tedy méně hmatatelnou formu času. Ve své podstatě představuje „nejpříhodnější okamžik pro vykonání božího záměru“ (wiki zde) a podle něj se věci dějí ve chvíli, když se mají stát. Občas to také slyšíme: „všechno se děje jak má“, nebo „teď je na to ten pravý čas“. Není ani hmatatelný, ani přesně definovaný ani měřitelný. Jeho vliv a onu správnou chvíli je možné poznat pouze pocitem.
Dominance jedné formy času
Utíkají oba úplně stejně a nejspíš by ni jeden bez druhého nemohl existovat. Oba jsou dokonce potřeba. Jak by to u nás třeba vypadalo, kdybychom měli čekat na autobus v nejpříhodnější chvíli? To by občas mohlo znamenat i velmi dlouhé čekání. V čem však vidím problém, je výhradní zaměření naší pozornosti pouze na jednu formu času. Na měřitelný Chronos.
Toto „oddělení“ zapovídá možnost vidět svět v souvislostech. Stačí si vzpomenout, kolikrát jste něco nestihli a jaký pocit to ve Vás vyvolalo.
Dva příklady z pohledu Chronosu
Z pohledu Chronosu Vám například ujel před nosem autobus, kvůli tomu jste přišli pozdě na pracovní pohovor a nedostali jste vysněné místo. Mohlo se Vám také stát, že Váš let před cestou na dovolenou měl zpoždění a vy jste pak strávili hodiny čekáním na letišti.
Podle chronologického času jde o zbytečné ztráty, kvůli kterým je neustále potřeba se za něčím honit, být ve stresu a nahněvaný na ty, kteří nás zdržují od toho, abychom mohli být v našem cíli na čas.
Stejné příklady z pohledu Kairosu
Z pohledu Kairosu je však také možné, že jste si tím ušetřili nemálo starostí. Možná tím, že jste nedostali vysněnou práci, jste nenastoupili do oddělenní k nějakému tyranovi. Proč by normálnímu člověku mělo vadit, že přijdete o 20 minut pozdě? Vždyť o nic nejde. Svět se točí dál a voda dál teče z kopce. Možná na Vás naopak čeká ještě něco lepšího.
Stejně tak čekání na letišti Vám mohlo zachránit život. Možná letadlo, na které jste čekali muselo projít důležitou prohlídkou, která odhalila jednoduchou technickou závadu, kterou bylo možné díky těmto hodinám zpoždění odstranit.
Nehoda není náhoda
Možná nad Vámi v obou situacích stál nějaký Váš strážný anděl, který zajistil, že příští pracovní nabídka bude podstatně příznivější, než ta kterou jste „propásli“. Možná pak také zajistil, že letadlo s Vámi v pořádku doletělo do svého cíle.
Kdo ví. Nic není tak jednoznačné, jak se to může na první pohled zdát. Vlastně jsou tyto situace nejspíš naprosto neutrální a proto není třeba se pro ně rozčilovat.
Pokračování příště…
V návazných článcích se zaměříme na to, odkud tato dominance jedné formy času pochází, jak z toho ven a jak začít vnímat i onen „správný čas“ v souvislostech.
Pokračování však mohou přicházet nepravidelně i s delšími časovými rozestupy, a to podle toho, jak se mi podaří je dokončit tak, aby měly hlavu a patu – tedy přijdou přesně v ten správný čas.
