Putovní komunita

Most v Cahors přes který vede Svatojakubská cesta ve Francii
Most v Cahors

Prolezl jsem francouzské trhy. Potkávám dokola stejné lidi v nepravidelných intervalech. Ochladilo se a sprchlo. Klášter se soukromou obsluhou. Navštívil jsem historické městečko a přenocoval v dalším klášteře.

Z noclehárny v Cahors jsem brzy ráno vyrazil ke katedrále. Potřeboval jsem zrovna doplnit zásoby a hned po pár krocích mě čekalo překvapení. Nemusel jsem totiž hledat obchod. Objevil jsem totiž hned na náměstí obří tržiště.

Ze zvědavosti jsem ho musel celé projít a strávil tím dost času. Nakoupil jsem přitom sýry, chléb i ovoce. Vše na jednom místě a cestou. Vyrážel jsem bez snídaně a tak jsem zamířil za město se najíst. Cestou jsem přešel starobylý most a potkal opět šíleného Ira.

Tentokrát jsem s ním však už jít nechtěl. Vystoupil jsem proto na kopec nad městem raději sám a dopřál si v klidu pořádnou snídani z trhu s výhledem na východ slunce nad Cahors.

Lidé, lidé, lidé…

Vedro se s postupujícím odpolednem stupňovalo. Potkal jsem cestou stylově oblečeného, staršího Němce v tradičním poutním úboru ověšeného mušlemi. Cesta vedla dolů po kamenech z kopce, kam se mu moc nechtělo. Chvíli na to jsem pochopil proč. Potkal jsem totiž Jamese ze Švýcarska, jež mi prozradil, že Němci je přes osmdesát a jde celou cestu z Německa. Musel si proto dávat pozor na klouby a zranění. Prozradil mi také, že kus cesty přede mnou je český pár. Dál jsem potkal Francouze, jež šel do Santiága se sedmdesátiletým otcem a nesl s sebou plyšovou pandu od dcery.

Černé mraky znamenají úlevu od vedra

Měl jsem zamluvený nocleh a tak jsem nijak nespěchal. Došel jsem do městečka Les Gardettes, kde jsem si dopřál pauzu na svačinu. Mezi tím se začaly sbíhat černé mraky a předpověď hlásila déšť. Většina poutníků, jež jsem nechal za sebou, mě přitom předhonila.

Po pauze jsem vykročil vstříc černým mrakům. Brzy na to slunce zakryly mraky a bylo tak možné jít normálně jít. I na ostatních poutnících byla znát značná úleva a všichni výrazně zpomalili a dopřávali si chladnějšího vzduchu.

Prognóza se nakonec nenaplnila, ale zakrývaly slunce pěknou chvíli a tak bylo možné jít i přes poledne normálním tempem.

Většina poutníků končila v obci Lascabanes, ale já pokračoval do kláštera. Mraky se mezitím rozpustily a tak jsem šel v prudkém odpoledním pařáku. Zbývalo mi sice ujít pouhých čtyři kilometry, ale cesta vedla do kopce a navíc byl klášter kousek mimo cestu. Na posledním úseku cesty jsem se tedy pořádně splavil. Kolem třetí jsem již dorazil do svého cíle kláštera v Escayrac.

Klášter v Escayrac

Noclehárna však otevírala až kolem čtvrté a tak jsem se usadil na lavičku v klášteře. Místní jeptiška mi donesla vodu a doporučila lehnout si na lavičce před kaplí a odpočinout si. Usnul jsem okamžitě. Poté dorazily ubytovatelky.

Byl jsem jediný host a tak jsem měl celý servis jen sám pro sebe. Večeře byla o čtyřech chodech se spoustou zeleniny. Zvládnul jsem i pořádnou lekci francouzštiny.

Při Svatojakubské pouti přes Escayrac ve Francii se přehnala bouře
Temnota v Escayracu

Ráno jsem se vzbudil dřív, než před smluvenou dobou na snídani a tak jsem i hostitelkám z dostupných zdrojů připravil snídani. Poté jsem vystartoval do ranní temnoty. Předpověď hlásila bouřky. Hned za vesnicí jsem pochopil, že tentokrát bude opravdu pršet. Z jedné strany slunce a z druhé temnota.

Hned jakmile jsem se napojil zpět na Svatojakubskou cestu, jsem potkal starého známého se Švýcarska. Začínal každé ráno dřív a pokaždé jsem ho ještě dopoledne doběhl. Měl jsem díky němu na několik dní jistotu, že toho stejného příjemného člověka opět potkám.

Společně jsme při prvních kapkách obalili sebe i batohy proti vodě a vyšli vstříc jistému dešti. Lilo prudce, ale naštěstí jen krátce. Brzo nás tak temnota minula a pokračovalo příjemný chlad pod mrakem.

Farmářské trhy jsou magnet

Ve Francii je možné na Svatojakubské cestě často nakupovat na trzích
Víkendové trhy v Montcuq

K deváté hodině jsme došli do města Montcuq, kde se právě konal další trh. Zde jsem potkal snad všechny poutníky daného dne. Nakoupil jsem sýr, chléb a oříšky. Jakmile jsem popošel za město, potkal jsem dva české poutníky, které jsem dřív krátce potkal v Cahors.

Šli jsme společně asi hodinu, přičemž jsem vyzvěděl, že jsou z Prahy a do Santiága šli už několikrát. Dostal jsem mnoho rad, co a jak si mám počít, až tam budu.

Při stoupání do kopce jsem je však nechal za sebou a kolem poledne doběhl až do nádherného městečka Lauzerte. Je to středověké, opevněné město na kopci. Nádherné uličky plné tradičních domů a kolem dokola celého kopce vedla cestička, jíž bylo možné obejít celé město.

Rovnou jsem zamířil do turistických informací, kde mi rezervovali místo v ubytovně za 12 eur. Musel jsem ale počkat tři hodiny, než otevře. Vybral jsem si proto lavičku s výhledem do krajiny. Poobědval jsem a chvíli na to na další dvě hodiny usnul. Příhodně jsem tak vyplnil volný čas.

Pak jsem se nastěhoval a vydal se obsadit stoleček v turistických informacích. Měli tam volně přístupný internet a tak jsem zde strávil zbytek dne. Na noc jsem pak měl na pokoji věčně nespokojené Angličany, kteří navíc tropili celou noc dost hluku.

Češi, kam se podívám

Brzy ráno jsem pokračoval a vzápětí opět potkal známé Čechy. Dlouho jsme se spolu nezdrželi, pokračoval jsem totiž kupředu trochu rychleji. Po nějaké době jsem opět potkal Jamese ze Švýcarska. Už chápu, proč o každém všechno ví, prostě se s ním dobře povídá a těžko odtrhuje.

Dopřáli jsme si hojnost padajících švestek i jablek a prokecali opět celé dopoledne. Pak jsem Jamese předběhl, abych si v klidu dopřál přestávku. Poté jsem právě na Jamese opět narazil. Upozornil mě přitom, že ve skupince jdoucí přímo před námi je další Češka. Seznámil nás. Je to Marie z Kunína. Také byla na Zélandu a jde také celou cestu z domova.

Dokecali jsme se pak až do další města trasy Moissac. Zde jsem pro dnešek končil, ale ona pokračovala dál kempovat někam za město. Já si spolu s většinou známých poutníků dopřál nocleh v místním karmelitánském klášteře. Řekli si k mému překvapení o 15 euro bez jídla, ale za to jsem měl přístup k internetu a pokoj sám pro sebe. Nakonec se tam sešli prakticky všichni známí, jež jsem v posledních dnech potkal. Příjemný den i večer mi tak připadal jako v kruhu přátel.